Příběh: kaple Jména Panny Marie (Zdiměřice)
Karel Šťastný klesl na kolenou před oltářem, jeho ruce se zachvěly, když se dotkly chladné kamenné podlahy kaple Jména Panny Marie. Venku šuměl vítr mezi lipami, které stály jako strážci u vchodu do kaple, a jejich listy šeptaly tajemství, které only oni znali. Karel cítil tíhu svého svědomí, tíhu, která ho trápila už měsíce, kdy se nemohl smířit se svým vlastním činem.
"Proč jsi to udělal, Karle?" zašeptal si sám pro sebe, jeho hlas byl téměř neslyšitelný. Kaple byla téměř prázdná, pouze několik věrných sedělo v zadních lavicích, jejich oči upřené na sošku Panny Marie, která se tyčila nad oltářem. Karel cítil jejich pohledy na sobě, ale nedokázal se narovnat, nedokázal se podívat jim do očí.
Náhle se ozval šepot, téměř neslyšitelný, ale Karel ho zaslechl. "Odpuštění je možné, Karle." Hlas byl tak jemný, že se Karel musel naklonit, aby ho lépe slyšel. "Panna Marie tě může vyslyšet." Karel se zadíval na sošku, jeho oči se snažily proniknout do kamenné tváře, hledat odpověď na své otázky.
Vtom se ozvalo slabé zašustění větru, který prolomil ticho kaple. Karel cítil, jak se jeho srdce rozbušilo, když se otočil k vchodu. Tam, ve dveřích, stála postava, která se zdála být součástí stínu. Karel nedokázal rozeznat její rysy, ale cítil, že se na něj dívá, cítil, že ho vidí.
Postava nepohnula, ani nehlesla, ale Karel cítil, jak se jeho svědomí zmítá. Byl to okamžik, který ho mohl změnit, který ho mohl vysvobodit z jeho vlastních démonů. Karel vstal, jeho nohy se zachvěly, a začal kráčet k postavě. Cítil, že se blíží ke konci své cesty, ke konci své beznaděje.
A pak, stejně náhle, jako se objevila, postava zmizela. Karel stál sám ve dveřích, vítr šuměl kolem něj, a on cítil, jak se jeho srdce zpomalilo. Byl to okamžik, který ho mohl změnit, který ho mohl vysvobodit. Ale byl to také okamžik, který ho mohl navždy změnit, který ho mohl navždy svázat s tajemstvím kaple Jména Panny Marie.
Karel se otočil a zadíval se na sošku Panny Marie, jeho oči hledaly odpověď na své otázky. A pak, v té chvíli, cítil, že něco zmizelo, něco, co ho trápilo už měsíce. Byl to okamžik, který ho mohl vysvobodit, který ho mohl odpuštění. A Karel Šťastný věděl, že se bude navždy vracet do této kaple, aby hledal odpovědi na své otázky, aby hledal odpuštění.