Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Československé Armády 29
  • Příběh: Československé armády 29

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Československé armády 29
Smyšlený příběh

Příběh: Československé armády 29

Příběh: Československé armády 29
❧

„Tady to končí, pane Rejchle, víc z toho domu zítra nevytáhnete!“ zakřičel stavitel Jihlavec a prudce udeřil dlaní do nově vyvrtané stěny v přízemí. Prach z čerstvé omítky mu osedla na saku a vzduchem se rozlil štiplavý pach vápna a mokrého cementu.

Václav Rejchl st. se ani nepohlédl na svého partnera. Stál u okna, kterého sklo bylo rozděleno na drobné obdélníkové kousky, a sledoval, jak se v ulici hýbe doprava. Jeho prsty nervózně přejížděly po hrubém povrchu parapetu. V domě bylo ticho, jen občas někde v nadloží prasklo dřevo, které si zvykalo na svou novou polohu. Rejchl věděl, že tento dům není jen součtem výpočtů a plánů. Byl v něm něco, co do rytmu secese nepatřilo.

„Podívejte se na ty maskarony v horním patře, Josefe,“ pronesl Rejchl tichým, zastřeným hlasem. „Kdo jim dal tyhle tváře? Bohumil je sice navrhl, ale já přisahám, že se od včerejška pohnuly. Ty oči... už nejsou nasměrné k ulici, ale k vchodu do domu.“

Jihlavec jen odfrkl a začal si otírat ruce do kapesníku. Pro něj byl dům investicí, strojkou na peníze, která měla přilákat šlechtické rodiny a bohaté obchodníky. Pro Rejchla to byl organismus. Architekt trávil noci v kanceláři v přízemí, kde v bliku lampy studoval půdorysy. Všiml si něčeho, co v žádném plánu nebylo. Mezi zdmi se objevovaly prázdné prostory, úzké škvíry, které nevedly nikam. Nebyly to šachty na ventilaci ani zapomenuté kouty. Byly to tiché chodby, které se kroutily jako hadi v samotném srdci budovy.

Jedné noci, krátce předtím, než se v přízemí usadil Národní klub, Rejchl slyšel zvuk. Nebylo to zaklepaní ani kroky. Byl to zvuk připomínající jemné škrábání nehtů o dřevěné obložení stěn. Zvuk se přesouval z patra do patra, stoupal k mohutné korunní římsu a pak prudce klesal dolů, až se zastavil přesně pod nohama architekta.

Vzal lucernu a vyšel do chodby. Světlo vrhalo dlouhé, tančící stíny na spirálové ornamenty fasády, která se v noci zdála dýchat. Rejchl přiložil ucho k chladnému povrchu zdi. Z hloubky domu se ozval šepot. Nebyly to slova, ale rytmické tleskání, jako by někde v neviditelném prostoru tančilo množství lidí, přestože byl dům v tu chvíli prázdný.

„Kdo tam je?“ vykřikl Rejchl, a jeho hlas se rozbil o vysoké stropy.

Odpověď přišla okamžitě. Všechny dveře do místností se současně rozletěly dokořán. Vzduch v domě ztěžkl vůní starého papíru a exotických koření, která v Hradci Králové v roce 1913 neměla co dělat. Rejchl uviděl v konci chodby postavu. Byla vysoká, oděná v šatech, které připomínaly hedvábí z dálného východu, a její tvář byla přesně jako ty maskarony na fasádě – s mírně vyvrácenými rty a hlubokýma, neznámýma očima.

Postava na něj neukázala, jen pomalu zvedla ruku a ukázala směrem k zdivům, které oddělovaly tento dům od sousedního. V ten moment se v domě rozlehlo hluboké, vibrující bum, jako by se v základech pohnula celá země. Když Rejchl mrkl, postava byla pryč. Zůstal jen prázdný prostor a ticho, které bylo tak husté, že ho mohl skoro chutnat.

Druhý den Rejchl zistil, že v místě, kam postava ukazovala, není žádná chodba, žádný prostor, jen masivní zeď z plných cihel. Přesto však každý večer, když slunce klesalo a stíny maskaronů se prodloužily přes ulici, slyšel zevnitř zdivů ten samý rytmický tleskot.

Rejchl v domě zůstal, ale už nikdy neřekl Jihlavcovi, co v noci slyší. Věnoval se své práci, navrhoval další stavby, ale jeho mysl zůstala uvězněna v těch neviditelných chodbách svého vlastního domu. Před smrtí přepsal svůj zápisník, ale stránky s popisem té noci byly vytrženy.

Kdo dnes projde kolem toho domu a zvedne zrak k těm podivným tvářím v horním patře, možná pocítí ten zvláštní chlad, který nevyplývá z počasí. Je to chlad z místa, kde se prostor ohýbá a kde někdo, nebo něco, stále tancuje v prostorách, které neexistují v žádném architektonickém plánu.

✦
Příběh se váže k památce Československé armády 29 Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)