Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Vila Ladislava Říhovského
  • Příběh: vila Ladislava Říhovského

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

vila Ladislava Říhovského
Smyšlený příběh

Příběh: vila Ladislava Říhovského

Příběh: vila Ladislava Říhovského
❧

„Vypněte ta světla, proboha, vypněte je hned!“ zakřičel Ladislav Říhovský a prudce udeřil dlaní do bílé stěny chodby. Jeho hlas se rozlehlel po prázdném prostoru, kde se odrážel od hladkých plátů a ostrých hran nově vybudovaného domu. Vzduch v hale voněl čerstvou vápnem, vlhkým betonem a drahým tabákem, který Ladislav kouřil, aby potlačil třes v prstech.

Stál v centru své nové vily, v domě, který vypadal jako z budoucnosti, bílý a čistý jako ledovec nad údolím řeky Bečvy. Okolem něj se táhl nekonečný pás skleněných ploch, kterými dovnitř proudil studený podzimní večer roku 1934. Ale to, co viděl v odrazu oken, nebylo on sám.

Vedle něj, v temném zrcadlení skla, stála žena. Neměla na sobě nic z dobové módy, žádný klobouk ani rukávice. Její šaty byly šedé, bezmódní, jako by byly utkané z mlhy nad lázeňským areálem. Ladislav se prudce otočil, až mu zakřupala šíje, ale za ním byla jen prázdná, zářivě bílá chodba a trubkové zábradlí, které v šeru vypadalo jako kostra obřího zvířete.

„Kdo tam je?“ vyhrkl a hlas se mu zlomil.

Žádná odpověď. Jen tiché bzučení elektrického vedení v nových stěnách. Ladislav znovu pohlédl do skla. Žena byla stále tam. Stála těsně za ním, její obličej byl vyhraněný, oči hluboké a plné tichého, nepochopitelného smutku. Když se pohnul k pravici, ona se pohnula s ním, ale její pohyby byly zpožděny o zlomek sekundy. Jako by žila v jiném čase, v jiném rytmu, než který diktoval tento moderní, funkcionální prostor.

Ladislav vyběhl na terasu. Studený vítr mu bičoval tváře a z hloubky údolí stoupaly sýrové výpary z lázeňských pramenů. Pod ním se rozprostíral svět, který znal a ovládal jako nájemce lázní, ale tady, v tomto domě, se najednou cítil jako cizinec. Podíval se dolů na bílé piloty, které držely budovu nad svahem, a pocit neklidu v něm narůstal.

„Co tady děláte? Co chcete?“ vykřikl do prázdnoty noci.

V tu chvíli uslyšel zvuk. Nebyl to hlas, ale rytmické klepání. Kov o kov. Zvuk přicházel z vnitra domu, z prostor, kde by neměl být nikdo. Ladislav se vrátil dovnitř a postupoval opatrně směrem k suterénu, kde měl být byt domovníka. Každý krok po hladké podlaze zněl jako výstřel.

Když došel k nim, klepání utichlo. V prostoru suterénu našel jediný předmět, který tam neměl být. Na betonové podlaze ležela stará, zrezivělá železná klíčenka s jedním jediným klíčem, který nepasoval do žádných dveří v celém domě. Kov byl ledový, tak studený, že Ladislava pálil do kůže.

Vzhlédl k hornímu patru, k těmto čistým liniím a odvážným oknům, které mu navrhli Oehlerovi. V tom momentě si uvědomil, že ten dům není jen stavbou z betonu a skla. Je to stroj, který z nějakého důvodu otevřel dveře někam, kam nepatří. Žena v odrazu se znovu objevila, tentokrát však neza ním, ale v jednom z pásových oken, jako by zvenku hleděla do jeho života. Položila ruku na sklo a zanechala tam otisk, který nebyl z vody ani z mastnoty. Byl to mrazivý krystal, který zůstal na skle i vteřiny poté, co postava zmizela v mlze nad Bečvou.

Ladislav klíč schoval do zásuvky svého pracovního stolu a už nikdy o tom incidentu nemluvil. Ani s manželkou, ani s architekty. Jen někdy v noci, když stál na terase a díval se do temnoty údolí, měl pocit, že dům dýchá společně s někým, kdo v něm žije, i když v něm nikdy nebyl zapsán.

Klíč zůstal v domě desetiletí, přejížděl z ruky do ruky spolu s vlastníkem, až se ztratil v chaosu znárodnění a následných přestavb. Nikdo nikdy nezjistil, který zámek ten starý kov otevírá, ani kdo byla žena, která hledala cestu do domu, který byl příliš moderní na to, aby v něm zůstalo něco ze starého světa.

Stále tam někde v bílých stěnách nebo v hloubce suterénu dřemá tajemství, které se nedá zapsat do žádného architektonického plánu.

✦
Příběh se váže k památce vila Ladislava Říhovského Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)