Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Most Přes Rybník Vítek
  • Příběh: most přes rybník Vítek

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

most přes rybník Vítek
Smyšlený příběh

Příběh: most přes rybník Vítek

Příběh: most přes rybník Vítek
❧

„Ujdi z cesty, Anežko, nebo tě vtáhnu do vody i s těmi tvými lžemi!“

Hlas Matěje rozsekl ticho nad rybníkem Vítek jako bič. Stáli uprostřed kamenného oblouku, kterým se právě v roce 1781 začaly rozlít první kroky nových cestujících. Vzduch voněl vlhkým kamenem a blízkým lesem, zatímco pod jejich nohama se v hloubkách klenby zrcadlila šedá obloha. Matěj stál s pěstmi sevřenými tak silně, že mu zbělely klouby, a zíral do očí dívce, která před ním stála nehybně jako jedna z těch žulových desek na parapetní zídce.

Anežka neuhla. Jen pomalu zvedla ruku a ukázala směrem k Třeboni, kde se v dálce rýsoval obrys města. Její šaty z hrubého lnu vlály ve větru, a přesto v ní byla jakási neústupná pevnost.

„Lžeš, když říkáš, že jsi mě zapomněl,“ odpověděla tichým, ale ostrým hlasem. „Viděla jsem tvůj dopis. Viděla jsem pečeť, kterou jsi poslal z Krumlova. Proč jsi přišel sem, na tento most, právě teď, když už je všechno rozhodnuto?“

Matěj se krátce zasmál, byl to zvuk připomínající drcení štěrku pod kopyty koní. Udělal prudký krok vpřed, až se jejich šaty dotekly. Cítila z něj chlad ranní rosy a vůně tabáku, kterou přinesl z cest. Tento most byl nový, čerstvě postavený z lomového kamene, pevný a neústupný. Byl to symbol nového začátku, cesta, která měla spojit roztřižené krajiny, ale pro ně dva se stal místem, kde se jejich světy definitivně střetly.

„Přišel jsem ti říct, aby ses už nevracela k mým stopám,“ vycenil zuby. „Tady končí cesta. Za mnou je jen voda a zapomenutí. Před tebou je život, který si můžeš postavit bez mě. Podívej se na ty pilíře, Anežko. Jsou z kamene, ne z dřeva, jako ty staré mosty, které kdysi snesla voda. Tohle je konec tvých nadějí.“

Anežka se opřela o chladný kámen zídky. Prsty jí přejely po hrubé povrchu cihel. Věděla, že každý krok po tomto mostě je rozhodnutím. Buď se otočí a odejde zpět k bezpečí svého domova, nebo zůstane stát a bude bojovat o něco, co už možná neexistuje. V dálce zakřičel pták a zvuk se roznesl nad hladinou rybníka, kde se líně pohybovaly ryby, nevědouce o dramatu, které se odehrávalo jen pár páků nad nimi.

„Myslíš si, že kámen je věčný, Matěji,“ řekla a v jejích očích se něco zblesklo. „Ale i kámen může prasknout, když je tlak příliš velký. Ty jsi přišel sem, abys mě přemohl, ale tvůj hlas se třese. Proč se třeseš?“

Matěj ztuhl. Chtěl ji odstrčit, chtěl z ní vytrhnout dopis, který držela v dlaních, ale v tu chvíli se stalo něco zvláštního. Vzduch kolem nich ztichl, jako by i vítr zadržel dech. Stáli uprostřed pětisegmentového oblouku, rozdělení mezi dvěma břehy, a v tom tichu bylo slyšet jen jejich těžké dýchání.

„Odejdi,“ zašeptal, ale už v tom nebyla žádná hrozba, jen vyčerpání. „Odejdi, než udělám něco, čeho budu litovat.“

Anežka se pomalu odsunula od zídky. Podívala se na něj naposledy, pohledem, který v sobě nesl všechny nevyřčené sliby posledních pěti let. Pak se otočila na patách. Její kroky zněly na kamenném povrchu rytmicky a jasně, až začala mizet v mlze, která se začala plazit přes hladinu Vítka.

Matěj zůstal stát sám. Opřel se o stejný kámen, který před chvílí tlumil její tělo. Díval se za ní, až její postava zcela zmizela v šedi. Vzal do ruky malý kámen, který se uvolnil z parapetní zídky, a s plnou silou ho vrhl do hloubky pod klenbou.

Voda pohltila kámen s tichým plesknutím.

Když se Matěj konečně otočil k druhé straně mostu, na zemi našel malý lístek papíru, který Anežka musela ztratit nebo schválně nechat. Nebyl na něm žádný text, jen nakreslený symbol starého klíče.

Kamené oblouky mostu dnes stále drží svou váhu, ale tajemství toho lístku zůstalo navždy uvězněno v tichu jihočeských vod.

✦
Příběh se váže k památce most přes rybník Vítek Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)