Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Dům Čp. 107
  • Příběh: Dům čp. 107

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Dům čp. 107
Smyšlený příběh

Příběh: Dům čp. 107

Příběh: Dům čp. 107
❧

„Tady to je, v tomhle sklepě, pod těmito klenbami to schoval!“ zakřičel Matěj a prudcetlačil těžké železné dveře, které s hrozivým skřípěním rozsekaly ticho domu. Vzduch v prostorách pod domem čp. 107 byl hustý, chladný a voněl vlhkým kamenem a starým prachem, který se v úzkém prouzku světla z lampy tančil jako malé stříbrné duchové.

Matěj, mladý lékárník s neklidnýma rukama, nečekal na odpověď svého strýce. Vběhl do suterénu, kde valená klenba klesala níž a níž, až se téměř dotýkala jeho hlavy. Jeho boty klapaly o kamennou dlažbu, zvuk se odrážel od stěn a vytvářel dojem, že za ním kráčí někdo další. Zastavil se uprostřed místnosti a ukázal na jednu z klenb, kde v omítce byla vidět zvláštní, téměř neznatelná trhlina ve tvaru kruhu.

„Kdo by to měl v domě, v takovém krásném empírovém sále, v takovém sklepu schovávat?“ vyhrkl Matěj a hlas se mu třásl.

Jeho strýc, starší pán jménem Ondřej, vstoupil do prostoru pomalu, s opatrností člověka, který ví, že některé dveře by měly zůstat zavřené. Podíval se na synovce a pak na stěnu. V domě panoval naprostý řád, nahoře byly lůžka pečlivě ustlaná a trámový strop v pokojích vznášel se nad hlavami obyvatel jako symbol stability a bohatství. Ale tady dole, v temnotě podezdívky, vládlo něco jiného.

„Tento dům pamatuje časy, kdy se zdi stavěly z víry a strachu, Matěji,“ odpověvěl Ondřej tichým, chraplavým hlasem. „Ten, kdo tu žil před námi, nebyl jen obyčejným řemeslníkem. Říká se, že dokázal v kameni uvěznit zvuky. Ne slova, ale samotné tóny, které už nikdy neměly zaznít.“

Matěj se zasmál, ale byl to nervózní smích. Přiložil ucho k chladnému kameni klenby. Zpočátku neslyšel nic než tlukot svého vlastního srdce. Pak se ale stalo něco, co mu zmrazilo krev v žilách. Z hloubi zdi, z místa, kde nebyl žádný prostor pro lidi ani zvířata, se ozval zvuk. Nebyl to šepot ani škrábání. Byl to čistý, vysoký tón violín, který zněl tak jasně, jako by hudebník stál přímo vedle něj.

Hudba trvala jen několik vteřin, ale byla tak bolestně krásná, že Matěj zapomněl dýchat. Když tón utichl, v místnosti nastalo hrobové ticho, které bylo ještě děsivější než samotný zvuk.

„To není možné,“ vydechl Matěj a síla z jeho kolen zmizela. „Tady není nikdo. Je to jen kámen a zem!“

Ondřej se nepohnul. Jen se díval na lince světla, které dopadalo na klenbu. „V tomto domě se věci nepřestavují jen pro krásu fasády nebo moderní styl. Některé změny se dělají proto, aby se něco utuhlo. Aby se to přikrylo vrstvami omítky a kamene. Ten zvuk, který jsi slyšel, je jen únik. Prasklina v klenbě je malá, ale stačí k tomu, aby se vnější svět vyrazil ven.“

Matěj chtěl sáhnout po zdi, chtěl rozbít tu trhlinu a zjistit, co se skrývá za kameny, kdo nebo co tam bylo uvězněno před desítkami let. V tu chvíli se však z hloubky domu ozval prudký náraz, jako by někdo v horním patře s velkou silou zavřel těžká dveře. Světlo lampy krátce zablesklo a zhaslo.

V naprosté tmě, obklopený chladem starého sklepa, Matěj znovu slyšel tu violínku. Tentokrát ale nezněla z jedné stěny. Zněla ze všech stran zároveň, obklopila ho a začala stoupat do výšky, až se mu zdálo, že se klenba nad ním začíná třást.

Když se o několik minut později znovu rozsvítila lampa, Matěj stál uprostřed místnosti, ale jeho pohled byl prázdný. Strýc Ondřej ho zkoumal s hlubokým smutkem v očích. Matěj už nemluvil o lékárnictví, ani o svých plánech. Jen neustále hleděl na kamennou klenbu a šeptal si pro sebe melodii, kterou nikdo jiný v Štramberku nikdy neslyšel.

Kdo v tom domě skutečně žil a co do základů zamurowal, zůstalo tajemstvím, které neodhalil žádný spis. Jen ti, kteří dnes projdou kolem tichých zdí domu čp. 107, občas pocítí zvláštní chlad, který nepochází z počasí, ale z hlubin, kde stále zní neviditelný smyček.

✦
Příběh se váže k památce Dům čp. 107 Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)