Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Hospoda Čp. 102 V Kněževsi
  • Příběh: hospoda čp. 102 v Kněževsi

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

hospoda čp. 102 v Kněževsi
Smyšlený příběh

Příběh: hospoda čp. 102 v Kněževsi

Příběh: hospoda čp. 102 v Kněževsi
❧

„Tady to stojí, vy lakomý krtku! Sedm set padesát pět kop grošů, ani hroš méně, nebo vám hned teď vyleju zbytek piva do bot!“

Jan Franěk mladší řval tak hlasitě, až se v hospodě zatřásly těžké dřevěné trámy stropu a z kouta sletěl prach na stůl, kde seděl zmatený šlechtic v modrém sametu. Vzduch v místnosti byl hustý, voněl po čerstvém chmelu, dýmu z krbu a mokrém vlněném plášti, který šlechtic rozprostřel přes židli. Jan Franěk, muž s tváří červenou jako zralá třešeň a rukama, které by dokázaly zlomit podkovu, neustupoval ani o krk.

Šlechtic, pan z Lipnice, jen udiveně mrkal. Podíval se na svou prázdnou sklenici a pak na Fraňka. V Kněževsi se vědělo, že Jan Franěk starší, jeho otec, sice hospodu po velkém požáru znovu postavil, ale synovi v dědictví nechal spíše talent k hádání než k tichému hospodyni.

„Však vy jste šílený, Fraňku! Jak může být tahle krčma dražší než celá rychta vedle? To je přece nesmysl! Tam jsou pole, tam jsou zvířata, tam je moc!“

Franěk se uchechtal a s hlasitým dopadením položil na stůl těžký hliněný půllitr. „Pole jsou v blátě a zvířata jsou líná. Ale tady, v tomhle domě, je tajemství. Vidíte ty zdi? Baroko, pane šlechtici! To jsou zdi, které drží pravdu. A pivo, které tady pijete, má v sobě sílu, o které vaše panské síně jen sní.“

Šlechtic se zakýval. Byl to muž zvědavý, ale zároveň přebízlivý. Přitáhl si k sobě šálek s pivem a opatrně ochutnal. V ten moment se mu zdálo, že v místnosti začalo být tepleji a zvuk zvonů z kostela svatého Jakuba, který zníl hned vedle, mu zněl v uších jako hudba z nebes.

„Co jste do toho dali?“ šeptal pan z Lipnice a oči se mu rozšířily.

„Jen trochu rozumu a špetku Kněževsi,“ odpověvěl Franěk s tajným úsměvem. „Ale pokud chcete vědět víc, musíte podepsat papír. Buďte rozumný. Kdo vlastní tuhle hospodu, ten v podstatě vládne celému náměstí. Všichni sem přicházejí, všichni tady mluví. Víte, kdo s kým tajně obchoduje a kdo komu dluží groše. To nestojí jen peníze, to stojí moc.“

Šlechtic, pohoněn pivem i vlastní pýchou, která mu nedovolila být přelstěn prostým hostinským, vyndal z kapsy pergamen a začal psát. Franěk sledoval každý tah pera s pozorností dravce. Věděl, že majetkové poměry mezi rychtou a hospodou jsou v jejich rodině tak zamotané, že by je nerozpletli ani tři generace právníků. Vlastnit hospodu, která je v cenovém odhadu nadstavěna nad rychtu, bylo v té době v Kněževsi vrcholem prestiže.

Když byl papír podepsán a zlaté mince dopadly na stůl s kovovým cinkotem, Franěk se náhle změnil. Jeho agresivní tón zmizel a nahradila ho až příliš slušná zdvořilost.

„Nuže, pane šlechtici, teď už jste majitelem. Můžete si sednout do svého křesla. Jen pozor na ten průvan u dveří, ten v nás zůstal ještě z doby, kdy tu všechno hořelo.“

Pan z Lipnice se vítězně rozhlédl po místnosti, hrdý na svůj nový nákup. Jenže v ten moment vstoupil do hospody rychtář, muž s tváří jako z kamene, a položil na stůl další svitek.

„Tady je, pane z Lipnice, seznam dluhů, které tento dům má u rychty. Včetně úroků za posledních deset let. Všechno dohromady to vyjde přesně na to, co jste právě zaplatil za koupě domu. Takže jste teď sice majitelem budovy, ale v podstatě jste jen vyměnil hromadu zlatých za hromadu papírů s dluhy.“

Šlechtic ztuhl. Podíval se na Fraňka, který už v klidu si utíral sklenice hadrem a pobavěně si broukal nějakou písničku.

„Vy jste mě... vy jste mě přelstil!“ vyhrkl šlechtic.

Franěk jen pokrčil rameny a ukázal na kostelní věž za oknem. „V Kněževsi se říká, že kdo chce být pánem nad pivem, musí nejpr pěvně stát na zemi. A vy, pane, jste v oblacích.“

Šlechtic sice dům ztratil, ale v paměti si uchoval chuť toho piva, které mu na chvíli otevřelo oči. I dnes, když lidé přejdou náměstí k domu číslo 102, někdy pocítí zvláštní mrazení v zádech, jako by je někdo zpoza barového pultu tichým smíchem doprovázěl.

Kdo ví, kolik dalších tajemství zůstala v těch barokních zdech zamčené, zatímco se ven směvala jen historie.

✦
Příběh se váže k památce hospoda čp. 102 v Kněževsi Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)