Příběh: Pamětní kámen (Podolí)

Prsty se mi zabořily do chladné, vlhké hlíny, zatímco jsem se snažil zarovnat ten těžký kus žuly tak, aby už nekřičel do tmy. Václav, náš hlásný, stál opodál s lucernou, jejíž mihotavé světlo vykreslovalo na zdi jeho strachem zvrásněnou tvář. Znovu se to ozvalo. Tenký, vysoký zvu…