Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Brněnská 20

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Brněnská 20
Smyšlený příběh

Příběh: Brněnská 20

Příběh: Brněnská 20
❧

„Ustupte od toho zdi, vy blázni, nebo vám zlomím prsty!“ zakřičel Mikuláš a prudce odstrčil dva pomocníky, kteří se snažili vykopat hlubší základ pro novou přistavbu. Vzduch v úzké uličce Jihly byl hustý prachem a pachem vlhkého vápna. Mikuláš, muž s tváří ožeganou sluncem a rukama ztvrdělými od práce s kamenem, stál v hluboké jamě a zíral na to, co právě odhalil.

Mezi hrubými bloky starého gotického zdiva, které tvořily jádro domu, vyčníval kus černého železa. Nebyla to žádná ruda ani zbytek starého plotu. Byla to kroužková kletka, vrostlá přímo do kamení, tak hluboko, že se zdálo, že dům byl postaven kolem ní, nikoliv ona do něj. Vevnitř kletky ležela malá dřevěná skříňka, obalená kůží, která přestože byla v zemi desítky let, stále voněla po svěžím borovicovém lese a dýmu z ohně.

Mikuláš skříňku vytáhl a s třesoucím se prstem ji otevřel. Uvnitř nebyl zlatý prach ani dopisy zapomenutých milenců. Našel tam jedinou věc: stříbrný klíč, který byl tak studený, že pálil do dlaně jako led z nejvyššího vrcholu Vysočiny. V momentě, kdy se klíč dotkl jeho kůže, zmlčeli všichni kolem. Ptáci přestali zpívat, tlukot srdcí v prsou pomocníků utichl a v celém domě nastalo ticho tak absolutní, že bylo slyšet, jak v horním patře, v prázdných komnatách, někdo pomalu přesuvuje těžký nábytek.

„Kdo tam je?“ vykřikl Mikuláš a rozhlédl se kolem sebe. Pomocníci jen zmateně mrkali. Nikdo jiný v domě nebyl. Mikuláš však slyšel jasně a zřetelně, jak nad ním někdo kráčí. Krok byl těžký, rytmický, doprovázený tichým cinkáním kovových řetězů.

Celý zbytek dne Mikuláš nepracoval. Seděl v koutě dvora a zíral na ten stříbrný klíč. Zkusil ho zkusit v každém zámku, který v domě našel. V hlavních dveřích, v okenních stávkách, v koutích sklepa. Nic nepasovalo. Klíč byl příliš malý pro dveře a příliš velký pro truhly. Přesto měl pocit, že klíč k něčemu patří a že věc, kterou otevírá, je v tuhle chvíli v domě přítomna.

Když přišla noc a měsíc osvítil bílý atikový štít, Mikuláš se vrátil do hloubi domu, tam, kde bylo gotické zdivo nejstarší a nejtmavší. Přiložil ucho k chladnému kameni. Slyšel šepot. Nebyl to hlas člověka, ale spíše zvuk větru v prázdných tunelech. Šepot mu říkal, že klíč neotevírá dveře z dřeva a železa, ale dveře z času a mlhy.

V prudkém pohybu Mikuláš začal hmatat po zdi, hledat prasklinu, otvor, cokoli, co by odpovídalo tvaru stříbrného kovu v jeho ruce. Prsty mu klouzaly po hrubém povrchu, až narazil na místo, kde byl kámen neobvykle hladký a teplý na dotek. Bez rozmyšlení tam klíč zastrčil. Neexistoval tam žádný viditelný zámek, ale kov zapadl do kamene, jako by do něj někdo před staletí přesně zapasoval.

Otočil jím. Ozvalo se hlasité cvaknutí, které otřáslo celým domem. Vzduch kolem něj náhle ztěžkl a začal v něm kolovat pach starého pergamentu a vyhaslých svíček. Ze zdi se začala vykvétat modravá světelná žíla, která vedla hluboko dolů, pod základové kameny, do hloubky, kam žádný člověk v Jihlavě nikdy neslezl.

Mikuláš se naklonil, aby viděl, co je pod povrchem, ale v tu chvíli se klíč v jeho ruce rozplynul jako ranní mlha. Zůstal jen prázdný prostor v kameni, který se okamžitě zaplnil novou vrstvou vápna a prachu, jako by se tam nikdy žádný otvor nevyskytoval.

Zůstal stát v tichu domu, s prázdní dlaní a tlukotem srdce, který mu hřměl v uších. Věděl, že právě teď, vteřinu předtím, se něco probudilo. Něco, co v tom domě spalo od dob prvních stavitelů a teď už ví, že je nahoře někdo, kdo hledá.

Ten stříbrný pocit chladu v prstech mu zůstal do konce života, i když zdivo domu Brněnská 20 dnes vypadá nehybně a tichým spánkem. Jen kdo se v tichém večeru přiloží uchem k těm nejstarším zkládaným kamení vzeří, možná uslyší, jak někde hluboko pod nohama stále někdo tichounce hledá svůj ztracený klíč.

✦
Příběh se váže k památce Brněnská 20 Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)