Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Terasa Domu Na Stráži 11 Se Sochařskou Výzdobou a Altánem
  • Příběh: Terasa domu Na stráži 11 se sochařskou výzdobou a altánem

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Terasa domu Na stráži 11 se sochařskou výzdobou a altánem
Smyšlený příběh

Příběh: Terasa domu Na stráži 11 se sochařskou výzdobou a altánem

Příběh: Terasa domu Na stráži 11 se sochařskou výzdobou a altánem
❧

„Kde jsi to schoval, ty blázne? Kde je ten dopis!“

Viktorin hlas se třásl a odrážel se od kamených pilířů schodiště. Stál v prudkém srpnovém žáru, koš s rozepnutým límcem mu lepil na záda a v nose cítil těžký, sladký pach přezrálých hrušek z blízkého sadu. Před ním, v hlubokém stínu dřevěného altánku, seděl starý pan Bedřich. Starec se nehýbal, jen pomalu otáčel prstenem na prstu a hleděl na šestiúhelníkovou střechu, nad kterou se v bezvětří nehybně zastavila korouhvička.

Viktor udělal prudký krok vpřed a jeho boty s tlustou podrážkou duněly po terase. Zastavil se u jedné z kameninových soch. Dívka s nůší, s tváří vytesanou do věčného, mírného úsměvu, zdála se v tom zvláštním světle dopoledne sledovat každý jeho pohyb. Viktorovi připřišlo, že dívka z kamene v nůši nese něco víc než jen plody země – že v ní skrývá tajemství, které Bedřich před deseti lety zamkl v paměti.

„Tady v Libni se říká, že kameny mají uši, Viktore,“ promluvil Bedřich tichým, chraplavým hlasem, aniž by pohnul hlavou. „Ale ty mluví jen těm, kteří umí mlčet.“

Viktor vybuchl. Přistoupil k sedícímu chlapci, druhé z postav, a prudce udeřil dlaní do studeného kamene. Chlad materiálu ho překvapil, byl až nepřirozeně mrazivý navzdory žáru dne. „Přestaň s těmi hádankami! Víme, že jsi ten dopis dostal. Víme, že jsi ho tady, na té terase, schoval předtím, než se dům stal památkou. Kdo ho napsal? Co v něm stojí o té rodině?“

Starý muž se konečně otočil. Jeho oči byly mlhavé, ale v nich plál podivný žár. Pomalu vstal a ukázal prstem směrem k dívce s věnečkem a dívce s rohem hojnosti. Mezi nimi, v prostoru, kde se stínaly stíny soch a zábradlí, existovalo místo, které vypadalo prázdně, přestože bylo v centru pozornosti.

„Podívej se na jejich tváře, Viktore. Podívej se, kam hledí,“ zašeptal Bedřich.

Viktor zmateně přejel pohledem z jedné postavy na druhou. Všech šest soch – dívky i chlapci – se zdánlivě dívali různými směry, ale jejich pohledy se v jednom konkrétním bodě na terasové podlaze křížily. Byla to malá, nenápadná dlaždice, která byla o milimetr vyvýšenější než ostatní.

Viktor se vrhl k zemi. Prsty s rozpalující se kůží začal hrabat v mezeře mezi kameny. Cítil prach a starý vápno. Když konečně vytrhl z úkrytu malou, zeskrzpělou kovovou tubu, Bedřich se krátce a sucho zasmál.

„Teď už to víš. Ale pamatuj, že některé pravdy jsou těžší než tenhle kámen, na kterém stojíme,“ řekl starec a začal pomalu vystupovat po schodech směrem k zahradě.

Viktor s třesoucími se rukami otevřel tubu. Uvnitř nebyl žádný dopis. Našel tam pouze malý, dokonale vytesaný kameninový prst, který přesně odpovídal velikosti a stylu soch kolem něj. K prstu byl přivázán lístek s jedinou větou: „Kdo hledá ztracené slova, zapomene naslouchat tichu.“

Viktor zvedl zrak, aby zakřičel, aby Bedřicha urazil, ale terasa byla prázdná. Starý muž zmizel, přestože cesta dolů byla jediná a dlouhá. Viktor se ohlédl kolem sebe. Všechny sochy, dívky s košíky a chlapci s nůšemi, stále stály na svých soklících, nehybné a chladné. Jenže v tu chvíli si Viktor všiml něčeho, co ho zmrazilo v krvi.

Sedící chlapec, který před chvílí měl prázdné ruce, teď v dlaních držel malý lístek papíru. Přesně takový, jaký Viktor právě našel v tubě. A jeho kamenný pohled už nebyl mířící do prázdna, ale směřoval přímo do Viktorových očí s výrazem vítězství.

Kamený prst v dlani Viktora začal být náhle horký, až pálivý, jako by do něj někdo vložil živý plamen. Vzduch kolem altánku zhoustnul a ticho, které tam Bedřich zmiňoval, se stalo hmatatelným, tísnivým tlakem.

Kdo z nich byl v tu chvíli skutečně z kamene, zůstává otázkou, kterou v Libni šeptají jen ti, kteří se odváží stoupnout na tu terasu a cítit mrazivý chlad v srdci horkého léta.

✦
Příběh se váže k památce Terasa domu Na stráži 11 se sochařskou výzdobou a altánem Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)