Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Rodinný Dům Čp. 587
  • Příběh: Rodinný dům čp. 587

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Rodinný dům čp. 587
Smyšlený příběh

Příběh: Rodinný dům čp. 587

Příběh: Rodinný dům čp. 587
❧

Klíč od domovních dveří se v zámku otočil s kovovým skřípěním, které v tichu ulice Dr. Edvarda Beneše znělo jako výstřel. Alois Vybíral, mladý učitel dějepisu z brněnského předměstí, zastavil v půli kroku. V předsíni domu čp. 587 bylo cítit čerstvě natřené dřevo a studený vápenný prach, ale nebyl to ten pach, který ho zastavil. Bylo to ticho. Bylo tak husté, až ho tlačilo v uších, a v něm, kdesi v patře, se ozvalo rytmické klepání, jako by někdo prsty odpočítával vteřiny na mahagonové desce stolu.

Alois položil kufřík na podlahu a zhluboka se nadechl. Věděl, že v domě je sám. Kolegové z opavské zemské správy mu klíče předali s úsměvem, prý je to novostavba, první byt pro kantory, kteří mají na Hlučínsko přinést českou vzdělanost. Jenže když se podíval na polygonální schodišťovou věž, která se jako mlčenlivý strážce tyčila nad vchodem, pocítil zvláštní neklid. Světlo podzimního odpoledne se lámané okny s půlkruhovými nadsvětlíky táhlo po stěnách jako špinavé zlato.

Klepání ustalo. Alois vystoupal po schodech, jeho boty duněly v jinak prázdném domě. Když dosáhl prvního patra, zastavil se u dveří svého bytu. Klika byla teplá, překvapivě teplá, jako by ji před chvílí někdo držel v dlaních. Otevřel. V pokoji, který měl výhled na kamennou zídku s balustrádami, ležel na stole list papíru. Nebyl to jeho papír. Byl to úřední protokol s hlavičkou, kterou v životě neviděl, psaný kurentem tak úhledným, že vypadal jako vyrytý do kamene.

Alois přistoupil blíž, srdce mu bušilo do žeber jako uvězněný pták. Na papíře nebyla slova, jen nákres. Půdorys domu. Ale ne toho, ve kterém stál. Dům na nákresu měl o jedno okno víc, než dovolovala architektura Hanse Kalitty, a v místě, kde měla být zeď, byla nakreslena otevřená brána vedoucí do prázdnoty. A pod tím nákresem, přesně v místě, kde se v reálném domě nacházelo schodiště, ležel malý, dokonale vyleštěný říční oblázek. Kde se tam vzal? Okna byla zavřená, dům byl nový, nikdo v něm nebydlel. Alois se ho dotkl a okamžitě ucítil prudký chlad, který mu vyrazil dech. Jako by se dotkl dna hluboké studny.

V tu chvíli se za jeho zády ozvalo lehké zašustění. Alois se prudce otočil, ale v pokoji nikdo nebyl. Jen prachové částice tančily v paprsku světla, který pronikal mansardovým vikýřem. Podíval se zpět na stůl. Papír byl pryč. Na dřevěné desce nezůstalo nic, jen ten oblázek, který se nyní zdál být větší, než byl před okamžikem.

Alois strávil tu noc v křesle u dveří. Slyšel, jak vítr naráží do bonnského šindele na střeše, jak dům vzdychá pod náporem chladu, ale neusnul. Kolem půlnoci se z chodby ozval zvuk, který mu zmrazil krev v žilách. Bylo to tiché, rytmické šoupání – jako by někdo, kdo nemá boty, pomalu stoupal po schodech. Zastavilo se to přímo za jeho dveřmi. Alois zadržel dech. Čekal, že se klika pohne, že někdo vejde, že se konečně dozví, kdo ho v tomto novém domově vítá.

Nic se nestalo. Žádné zaklepání, žádný hlas. Jen dlouhá, nekonečná minuta, během které cítil, jak se pokoj kolem něj mění. Stěny jako by se vzdalovaly, strop se zvedal do nedohledna a vůně novoty vyprchala, nahrazena pachem vlhké hlíny a starého, zapomenutého času. Když ráno vyšlo slunce a první paprsky ozářily balustrádu s kamennými koulemi před domem, Alois vstal a vyšel na chodbu. Schodiště bylo prázdné. Ale na každém schodě, od přízemí až k jeho dveřím, ležel jeden malý, šedý říční oblázek.

Alois ten dům nikdy neopustil. Kolegové, kteří za ním o týden později přišli na návštěvu, našli byt prázdný, zamčený zevnitř a na stole, v naprosté čistotě, leželo jen sedm komínů nakreslených vápnem přímo na dřevěnou desku. Dnes je dům čp. 587 kulturní památkou, hrdým svědkem doby, kdy se měnily hranice a lidé hledali nový domov. Mnozí návštěvníci, kteří dnes kráčejí po jeho chodbách, občas zastaví a zmateně se ohlédnou, když se jim zdá, že za jejich zády někdo tiše, rytmicky počítá čas. Stačí jen přijít blíž, přiložit ucho k chladné zdi a zaposlouchat se, zda i dnes v noci někdo neodkládá kamínky na schody, které vedou nikam.

✦
Příběh se váže k památce Rodinný dům čp. 587 Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)