Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Na Skále
  • Příběh: Na skále

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Na skále
Smyšlený příběh

Příběh: Na skále

Příběh: Na skále
❧

„Ustupte s těmi kozy, vy líná stádla, nebo vám ty rohy zlomím!“ zařval Matěj a svaly na jeho předloktích se napjaly jako tětivy luku, když se snažil odtlačit sousedovo zvíře od svého nově vyvázaného plotu. Prach z cesty mu lepil řasy a v nose cítil ostrou vůni rozemlatého vápence a mokrého srázu, který se táhl od Bílé skály až dolů k Vltavě.

Soused, starý Ondřej, jen líně opřel hůl o zem a z unpleasantního úsměvu mu v koutcích úst vyvstaly hluboké vrásky. „Tvoje pole Na Skále je sice vysoké, Matěji, ale tvá trpělivost je krátká jako zimní den v prosinci. Kozy jen hledají něco chutnějšího než tvůj suchý chřast.“

Matěj přestal přetlačovat zvíře a zabořil boty do kamenité půdy. Stál tam, na samotném okraji srázu, kde se jeho nový, hladce omítaný dům z ačkolwiek skromného kamene tyčil jako malá věž nad celou Libní. Byl to dům jeho hrdosti, postavený s přísností a čistotou, kterou vyžadovaly nové časy. Patro nad patrem, stěny rovné jako pravítko, bez zbytečných zdob, jen čistá linie proti modré obloze. Ale v domě byla tichá prázdnota, kterou žádná nová omítka zaplnit nedokázala.

„Tady bude řád,“ vyhrkl Matěj spíše k sobě než k Ondřejovi. „Žádné blátivé cesty, žádné zvířata v zahradě. Chci, aby tento dům stál jako symbol toho, že člověk může z kamene a potu vybudovat něco, co přetrvá.“

Ondřej se krátce zasmál, zvukem připomínající drcení štěrku pod kopyty. „Kámen sice přetrvá, ale člověk v něm může zmrazit i srdce, pokud v něm nebude oheň. Co ti pomůže ta hladká fasáda, až přijde mráz, který roztrhá i ty nejlepší roury?“

Matěj neotevřel pusu. Jen s prasknutím v dlaních utáhl poslední provaz na plotě a odvrátil se k domu. Vstoupil do chladného interiéru, kde vzduch voněl čerstvým vápnem a prachem. Vše bylo perfektní, vše bylo na svém místě. Jenže když se podíval z okna dolů na Povltavskou ulici, viděl jen malá mravenci-lidě, kteří se s námahou šplhali nahoru. Cítil se být nad nimi, ale zároveň se cítil být od nich oddělen neviditelnou zdí.

Zima toho roku přišla nečekaně a s krutostí, která nezná soucit. Vltava pod nimi ztuhla do šedého skla a vítr z kopců bičoval stěny domu tak silně, že se zdálo, že chce ten bílý dům odskupit od skály a srazit ho do hloubky. Matěj seděl u krbu, ale teplo se v prostorných místnostech rozplývalo. První noc, kdy mu v domě úplně vyhasl oheň a dřevo v komíně začalo syčet vlhkostí, zjistil, že jeho hrdost je velmi studená.

Když druhý den ráno otevřel dveře, našel před prahem bedýnku. Byly v ní hromady suchého dřeva a hliněný hrnec s hustou polévkou, ze které ještě stoupal slabý páreček páry. Vedle ležela malá, špinavá kůze s červeným mašlem na rohu.

„Abys neměl s kým mluvit, až ti ta tvoje tichá stěna začne odpovídat,“ stálo na kousku papíru, který napsal Ondřej.

Matěj se podíval na své krásné, hladké zdi a pak na tu malou, drbavou kozu, která mu právě teď s neuvěřitelnou odvahou začala žvýkat roh novenky. Poprvé po letech se rozesmál tak silně, až mu v hrudníku zapraskalo. Pozval Ondřeje dovnitř, a i když dům zůstal střídmý a chladný, v obývacím pokoji se začal šířit zvuk lidského hovoru a vůně silného tabáku.

Dnes už tam žádný dům nestojí. Zůstaly jen kameny v zemi a ticho nad Povltavskou ulicí. Kdo ale vyjde na sráz k Bílé skále a přiloží ucho k prachu, možná ještě uslyší, jak se někde hluboko v zemi ozývá tiché békání a smích dvou starých sousedů, kteří se s pomocí jedné kozí hlavy naučili být lidmi.

V tom prachu nad řekou stále spí přání o domově, který byl víc než jen hromada kamení.

✦
Příběh se váže k památce Na skále Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)