Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Muzeum

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Muzeum
Smyšlený příběh

Příběh: Muzeum

Příběh: Muzeum
❧

„Podívejte se na ty hliníkové stěny, Pane řediteli, ty hnědé výlisky už v noci začínají šeptat,“ hlesl mladý kontrolor Jaroslav a ukázal prstem na lesklý povrch nástupiště linky A. Stál hluboko pod zemí, kde vzduch chutnal po vlhkém betonu, ozónu a čerstvě vyleštěném mramoru. Byl květen roku 1974, stanice byla nová, čistá a v hloubce čtyřiceti metrů pod povrchem Prahy působila spíše jako vesmírná loď než jako dopravní uzel.

Ředitel stanice, pan Novák, jen odfrkl a upravil si límec košile. Jaroslav však neuhýbal. Od tří dnů viděl v odrazu hnědého obkladu postavu, která tam být neměla. Byla to žena v dlouhém šedo-modrém plášti, s vlasy staženými do přísného drdolu. Nešla po nástupišti, spíše se v něm vznášela, vždycky o pár metrů za ním, přesně v místě, kde se zrak ztrácel v hloubce tunelu.

„Je to jen únava z těch všech nových rozjezdů a eskalátorů,“ odsekl Novák, ale Jaroslav viděl, jak se mu mírně zachvěly rty.

Když přišla nocní směna a ticho podzemí přerušovalo jen vzdálené hučení ventilace, Jaroslav se rozhodl. Vzal baterku a sestoupil po schodech z linky C, kde byla hala prostornější a strop se schodovitě zvedal, až k onomu hlubokému přestupu. Právě v ten moment, kdy stoupal po krátkých eskalátorech směr hloubka, to slyšel. Nebyl to zvuk vlaku, ale tiché, rytmické klepání podpatků o mramor.

Zastavil se. Vzduch kolem něj zrazu zchladl tak prudce, že mu z úst unikl obláček páry. Otočil se a svítil baterkou do tmy. Tam, u pilířů trojlodní stavby, stála ona žena. Neměla s sebou žádný kufr, jen malý kožený zápisník v ruce. Její oči byly neuvěřitelně jasné, téměř bílé, a hleděly na něj s výrazem, který nešel popsat. Nebyl to strach ani hněv, ale hluboké, nekonečné hledání.

„Kde je ten vchod?“ zeptala se hlasem, který zněl, jako by přicházel z dálky, z doby, kdy se v těchto hloubkách ještě nekopala železná dráha.

Jaroslav chtěl odpovědět, že je v metru, že nad nimi je Václavské náměstí a Národní muzeum, ale slova mu uvízla v hrdle. Žena udělala krok vpřed. Její boty se nedotýkaly podlahy, ale přesto znělo každé klepnutí, jako by dopadalo na kov. V ten moment se z tunelu ozval hvízd přejíždějícího vlaku. Silný proud vzduchu lidi obvykle jen rozvířil, ale tato žena byla vtažena směrem k kolejím, jako by ji magnetické pole soupravy přitahovalo.

Jaroslav vyběhl z nástupiště, chtěl ji chytit za ruku, ale jeho prsty prošly prázdnotou. Cítil jen mrazivý dotek, který mu ztuhl kosti až do dřeně. Žena zmizela v momentě, kdy vlak zastavil. Zůstal po ní jen ten malý kožený zápisník, ležící na hnědém hliníkovém obkladu.

Když ho Jaroslav otevřel, našel uvnitř jen jednu jedinou větu, napsanou elegantním, staromódním písmem: „Hledám cestu zpět k povrchu, ale schody vedou stále hlouběji.“

Když se o tom pokusil mluvit s ostatními, pan Novák ho nechal sstěhovat na jinou linku a zakázal mu zmínit tento incident v hlášeních. Oficiálně byla stanice Muzeum technickým triumfem, hlubokým zázrakem betonu a oceli. Jen Jaroslav věděl, že v onom hnědém zrcadle stěn někdo zůstal uvězněn.

Dodnes, když někdo sjíždí hluboko dolů k lince A a na okamžik ztratí rovnováhu, říká se, že to není chyba eskalátoru. Je to dotek té ženy, která stále bloudí mezi mramorovými deskami a hledá výstup, který pro ni už dávno neexistuje. Kdo jednou v odrazu hnědých stěn spatří šedý plášť, ten už nikdy neopustí toto místo s pocitem úplného klidu.

✦
Příběh se váže k památce Muzeum Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)