Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Kaple Nejsvětější Trojice (Svítkov)
  • Příběh: kaple Nejsvětější Trojice (Svítkov)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

kaple Nejsvětější Trojice (Svítkov)
Smyšlený příběh

Příběh: kaple Nejsvětější Trojice (Svítkov)

Příběh: kaple Nejsvětější Trojice (Svítkov)
❧

Popel z ohořelých trámů staré lázeňské kaple mi ještě špinil prsty, když jsem pod nohama ucítil první kameny nového základového pasu. Antonín Mrňávek, stavitel s tváří jako zvrásněná kůra starého dubu, mě tehdy rázně popadl za rameno a ukázal na hromadu pískovce. Václav Horský, říkali mi sousedé, jako by to jméno samo o sobě bylo trestem za to, co jsem dopustil. Moje ruka, ta, která v nestřeženém okamžiku neopatrně odložila doutnající dýmku do suchého rákosí u léčivého pramene, se třásla. Celá sláva Přerovska, ty zázračné lázně, které nás živily, lehly popelem během jediné proklaté hodiny.

Stál jsem v ranním šeru, vzduch byl prosycen vůní vlhké hlíny a čerstvě tesaného kamene, a díval se, jak se z trosek rodí nová zděná svatyně. Měl to být pokání, můj osobní slib, že kámen po kameni nahradím to, co jsem v hněvu a nepozornosti zničil. Ale v tu chvíli, kdy jsem se sklonil, abych založil rohové kvádry, se mi srdce zastavilo. Z hlubiny země, přesně v místech, kde dříve vyvěral pramen a kde nyní měla stát zeď, se ozvalo hluboké, rytmické bušení. Nebylo to kladivo. Bylo to, jako by samo podloží, otrávené popelem a mou vinou, odmítalo být zkroceno.

Zvedl jsem hlavu a rozhlédl se po staveništi. Nikde nikdo. Jen prázdné plochy polí směrem k Pardubicím a v dálce se rýsující siluety stromů. Přistoupil jsem blíž k místu, kde měla stát oltářní stěna. Náhle se vzduch kolem mě ochladil tak prudce, až mi z úst vyrazil obláček páry. Na stěně nedokončeného zdiva, v místě, kam dopadal první paprsek slunce, se neobjevila stínová hra, ale jasně zřetelný obrys. Byla to postava, skloněná v modlitbě, jejíž rysy se mi zdály až bolestně povědomé. Nebyl to světec. Byl to můj otec, který zemřel před deseti lety, muž, jenž mě učil, že každá chyba má svou cenu.

Padl jsem na kolena, dlaněmi se zabořil do ostrého písku a zadržel dech. Vtom se to stalo. Z hlubiny pod mými prsty nevyšel zvuk, ale proud ledové vody. Vytryskl přímo skrze spáru mezi kameny, které jsem před chvílí uložil. Voda byla čistá, chladná a voněla jako jarní déšť po dlouhé bouři. V ten moment jsem pochopil, že moje vina nebyla koncem, ale branou k něčemu, co lidské ruce sice mohou postavit, ale co jen Bůh může naplnit životem. Ta voda neuhasila mou žízeň, ta voda očistila místo, o kterém si všichni mysleli, že je zatracené.

Když se po letech vracím k těmto zdem, které už dávno ztratily střechu a podlehly času, znovu cítím ten stejný chlad na dlaních. Lidé dnes chodí kolem zříceniny, kterou pohltily náletové dřeviny, a vidí jen hromadu kamení, nad níž se vznáší ticho. Nevědí, co se skrývá pod drny, kde kdysi stával oltář. Nevědí, proč se v horkých červnových dnech i přes veškeré sucho kolem zdá, že kameny jsou na dotek podivně vlhké a studené.

Možná je to jen spodní voda, která si stále hledá cestu ven skrze rozpadající se základy. Možná je to jen ozvěna starého pramene, který se odmítá vzdát. Ale když tam stojím, v tom zarostlém průchodu mezi zahradami, a slyším ten nepatrný, rytmický zvuk kapající vody, nemohu se zbavit pocitu, že se tam někdo stále modlí za to, aby se to, co bylo kdysi ztraceno, nakonec přece jen vrátilo. Zkuste tam někdy za tichého odpoledne vejít a přiložit ruku ke zdi – možná i vy pocítíte chlad, který vás donutí ptát se, zda je tohle místo skutečně jen mrtvou ruinou, nebo stále čeká na někoho, kdo v něm uslyší ozvěnu vlastního svědomí.

✦
Příběh se váže k památce kaple Nejsvětější Trojice (Svítkov) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)