Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Hanička

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Hanička
Smyšlený příběh

Příběh: Hanička

Příběh: Hanička
❧

„To není beton, to je hrob!“ zakřičel Jan Tacl a prudce odstoupil od okraje šachty, zatímco mu v rukou chvělal kovový koš. Vzduch v hloubce srubu byl těžký, prosycený vlhkostí a pachem čerstvého cementu, který se lepila na kůži jako studený pot. Kolem něj v neustálém hluku vrzaly kladky a stovky mužů v špinavých plátnových košilích přelévají do země tisíce tun šedé hmoty. Jan se však nedíval na práci. Díval se dolů do temnoty, kde se světlo z povrchu postupně ztrácelo.

V té chvíli se stalo něco, co v záznamech stavby z roku tisíc devět set třicet sedm zůstalo nevypsáno. Jan přísahal, že z hloubky šachty slyšel hlas. Nebyl to křik dělníka ani ozvěna strojů. Byl to rytmický, tichý šepot, který zněl jako tisíce malých kamenů třoucích se o sebe v rytmu srdce. Jan ztuhl. Koš, který držel, se náhle prudce škubl, jako by ho zespodu někdo přitáhl s neuvěřitelnou silou.

Když ho kolegové našli ležet na dně, Jan už nemluvil. Jen ukazoval prstem na stěnu z čerstvého betonu. Tvrdil, že v šedé hmotě viděl obličej, který se do zdi zabořil, ale oči mu zůstaly otevřené a hleděly přímo na něj. O pár dní později Jan z té šachty vypadl. Oficiálně šlo o nešťhodu, chybu při kontrole výtahu. Jenže ti, kteří ho znali, věděli, že Jan byl z nejopatrnějších mužů na stavbě.

Roky míjaly a beton ztuhl v nehybnou pevnost. Do srubů v Rokytnici se stáhla tichá hrůza z nadcházející války, ale s ní přišlo i něco jiného. Dělníci, kteří v lomech lámali kámen pro dělostřelecké sruby, jako byl mladý František Franc, si šeptali o „Haničce“, která žádá svou daň. Franc před svou smrtí v nemocnici mluvil o tom, že v noci, když v srubu zhasnou lampy, ze stěn stále vychází ten samý šepot, který slyšel Jan.

V padesátých letech, kdy se do objektů vloupali lidé z kovošrotu a bez gefragtu vytrhávali pancéřové zvony, se v srubu objevila postava, kterou nikdo neznal. Byl to vysoký muž v šedém plášti, který nepromluvil k jednomu z dozorců, ale jen tichým gestem ukázal na prázdné místo po vytrženém zvonu. Dozorce přísahal, že v ten moment pocítil mrazivý chlad, jako by ho někdo polil ledovou vodou, přestože bylo horké léto. Muž v plášti zmizel v chodbách srubu během jednoho mrknutí oka, přestože jediné východy byly hlídané.

Pak přišla doba tajných přestavb. Když se hluboko pod zemí začaly budovat kryty proti atomovým bombám, inženýři narazili na zvláštnost. V jednom ze stěn, kde měl být beton hladký a homogenní, našli dutinu, která nebyla v žádném plánu. Uvnitř nebyl nikdo, jen starý, zrezivělý kus výtahového lana a malý lístek papíru s jedinou větou: „Zde zůstáváme, abychom vás hlídali.“

Kdo ten lístek tam položil? Jan Tacl zemřel v roce tisíc devět set třicet sedm, dávno předtím, než byla ta část srubu uzavřena do nového betonu. A přesto, když dnes člověk sestoupí do chladných chodeb Haničky, může mít pocit, že beton není jen mrtvou hmotou. Kdo se zastaví v tichu dělostřeleckých srubů a přiloží ucho k šedé stěně, možná uslyší ten samý rytmický šepot, který kdysi zastavil srdce prvního dělníka.

Tajemství zabetonovaných stěn zůstalo v hloubkách Orlických hor skryto, ale stěny paměti jsou propustné. Kdo z nás se odváží sestoupit dolů a zjistit, zda v betonovém tichu stále někdo čeká na svou poslední směnu?

✦
Příběh se váže k památce Hanička Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)