Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Ladronka

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Ladronka
Smyšlený příběh

Příběh: Ladronka

Příběh: Ladronka
❧

„Táhni ty hrozny víc doleva, ty tupátko, nebo nám v tom lisu všechno uteká do bláta!“

Matěj utáhl provaz tak silně, až mu praskly mozoly na dlaních a v nosem cítil štiplavý zápach kvašícího moštu smíšaný s vlhkou hlínou. Stál v hlubokém blátě u viničního lisu, který nechal kdysi postavit samotný král Karel. Slunce pálilo do klobouku a vzduchem létaly tisíce zlatavých včel, které se přisáli k sladkému hroznovému šťávě. Matějův bratr, Jan, na něj z plošiny lisu křičel a s každým slovem mu z tváře stékal pot, který mu pálil v očích.

Byli to jen prostí viníkáři, lidé z hlíny a potu, kteří věděli, že jeden špatný mráz nebo jedna zlá úroda znamená hladovou zimu. Letos však víno zrajelo tak sladce, že se o něj začali přetahovat i ti z vyšších vrstev. V okolí se šířila zpráva o kvalitě jejich plodin a Matěj viděl, jak se v dálce na cestě objevují koně s drahými sedly.

„Přichází on,“ špitnul Jan a najednou ztichl.

Byl to hrabě Filip Ferdinand, muž s pohledem ostrým jako břitva a jménem, které v lidovém hovoru rychle přerostlo v něco jiného. Lidé mu za zády říkali lupič, protože kdekoli se objevil, z nějaké rodiny zmizely pole nebo domy. Matěj cítil, jak mu pod rukama chvěje se dřevo lisu. Hrabě sesvihl z koně s takovou lehkostí, že se ani nezašpinil jeho hedvábný plášť.

„Tento lis je starý, ale víno z něj voní jako nebesa,“ pronesl hrabě hlasem, který byl hladký jako olej, ale studený jako ledová voda z potoka. „Kupte mi tuto půdu, chlapci. Dostanete víc stříbra, než kolik jste za celý život viděli. Budete moci odjet do města a zapomenout na tohle bláto.“

Matěj se podíval na své ruce. Byly černé od země, s hlubokými rýhama, které v nich zůstaly z let těžké práce. Podíval se na bratra, který už v očích měl stříbrné mince. Ale Matěj vnímal něco jiného. Vnímal vůni hlíny, která mu v dětství šeptala, že je to jediné, co skutečně vlastní.

„Země se neprodává za stříbro, pane hrabě,“ odpověděl Matěj a pevně sevřel rukojeť lisu. „Země se dýchá. My tu dýcháme od dětství.“

Hrabě se jen lehce pousmál. Nebyla to laskavost, byl to úsměv lovce, který ví, že kořist nemá kam utéct. V následujících měsících se začaly dít věci, které Matějovi braly spánek. Sousedové, kteří dříve s ním sdíleli chleba, najednou odvraceli zrak. Většina z nich už hraběti podlehla. Půda kolem lisu se stala ostrovem obklopeným cizím majetkem. Matěj i Jan se stali vyvrženci ve vlastní vlasti, zatímco hrabě kolem nich stavěl hostinec, kde se v noci smála bohatá společnost a pila vína, která už nebyla jejich.

Jednoho večera, když už slunce zapadalo za břevnovské kopce a barvilo oblohu do krvavě rudé, přišel hrabě k Matějovi naposledy. Přinesl s sebou dopis s pečetí, která znamenala konec. Právo bylo na straně peněz a moci. Matěj musel odejít.

Když zavíral dveře své malé chaty, Jan stál vedle něj a plakal. Matěj však neplakal. Stoňal jen tichý vítr v listech vinic. Předtím, než definitivně opustil místo, kde stál jejich rodinný lis, udělal jednu věc. Do hloubky země, hned vedle základů lisu, zakopal malý dřevěný krabic s jediným zrnem z nejlepší hroznové vína a kusem pergamentu, na kterém bylo napsáno pouze jedno slovo: pravda.

Věřil, že i když se dům změní v hostinec, i když se jméno majitele změní v nadávku a místo se stane domovem pro cizince, země si pamětá, kdo ji miloval nejvíce.

Dnes tam lidé bruslí, smají se a užívají si stínu stromů, ale někdy, když zapadne slunce a vítr přejde z Břevnova směrem k usedlosti, cítí někteří z nich vzduchem náhlý, nečekaný pád sladké vůně starého vína, které nikdo nepil, ale které stále hluboko pod asfaltem a kameny čeká na toho, kdo ho dokáže vykopat.

✦
Příběh se váže k památce Ladronka Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)