Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Větrný Mlýn (Donín)
  • Příběh: větrný mlýn (Donín)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

větrný mlýn (Donín)
Smyšlený příběh

Příběh: větrný mlýn (Donín)

Příběh: větrný mlýn (Donín)
❧

„Tohle je zlodějství v plátně, ne mletí obilí!“ zařval pan z Loun a pěstí udeřil do masivního dubového stolu, až skočily hliněné mísy.

Mlynář Matěj jen klidně pokračoval v čištění svých nehtů střepkem z žita. Seděl v polostíně své věže, kde vzduchem proudoval těžký, sladký pach čerstvého prachu a vlhkého kamene. Nad nimi se s hrozivým skřípáním otáčela obrovská křídla, která v rytmu větru vháněla do místnosti poryvy chladu z opukového kopce.

„Vaše milost se mýlí,“ odpověvěl Matěj tichým, až olejovaným hlasem. „Větrný mlýn v Doníně mele přesně to, co do něj nasypete. Pokud vaše pšenice vypadala jako zlaté mince, ale vyšla z mlýna jako šedý prach, pak jste mi přivezl špatné zrno.“

Šlechtic, muž s tváří červenou jako zralý rak a v hedvábném plášti, který mu v tomto prachovém chaosu vypadal naprosto absurdně, zrudl ještě víc. Matěj byl v kraji známý svou chytrostí, ale i svou schopností vyvést z míry kohokoli, kdo si myslel, že peníze kupují pravdu. Pan z Loun však přišel s konkrétním obviněním. Tvrdil, že Matěj používá nějaké zakázané strojní tajné triky, aby z každého vozu ukradl pár měříků mouky.

„Viděl jsem ty vaše plány!“ křičel šlechtic a ukázoval prstem nahoru k špičce kužele. „Ten lounský stavitel, co vám tuhle věž navrhoval, musel do základů zabudovat nějaký tajný prostor. Kde schováváte zbytek mého obilí?“

Matěj se pomalu postavil. Byl to vysoký, žilnatý muž s rukama jako kmeny mladých dubů. Usmál se takovým způsobem, že mu v koutcích úst zůstala jen trocha ironie.

„Dobře, vaše milost. Pokud tak insistujete na prohlídce, provedu vás až do samotných útrob. Ale varuji vás, mlýn má svou vlastní náladu. Kdo do něj vstoupí s kradeným srdcem, ten z něj vyjde s prázdným žaludkem.“

Šlechtic, poháněn hněvem a chamtivostí, následoval mlynáře dolů do hlubokých sklepů, které sahaly hluboko do opukového lomu. Vzduch zde byl ledový a cítit zde vlhkostí jeskyně. Matěj ho vedl úzkými chodbami, kde stěny z pískovce byly tak tlusté, že světlo z olejové lampy sotva dopadalo na protilehlý roh.

„Tady je to,“ oznámil Matěj a zastavil se před těžkými dřevěnými dveřmi, které vypadaly, že je neotevřel nikdo deset let. „Pokladnice mlynářských tajemství. Ale pozor, dveře jsou prokléty. Kdo do nich vstoupí bez mlynářského požehnání, bude muset zaplatit desítky zlatníků za vykouzlení z tohoto místa.“

Pan z Loun, který už neviděl nic než svou ztracenou mouku, dveře rozrazil ramenem a vpadl dovnitř. Jenže místo tajných sýpek a hromad ukradeného obilí se ocitl v malé, kruhové komnatě, kde nebylo nic než jedno jediné zrcadlo zavěšené na zdi a vprostřed místnosti stálo velké vědro s hustou, lepkavou černou pryskyřicí.

„Kde je moje mouka?!“ řval šlechtic do prázdna.

V tu chvíli Matěj tiše zavřel dveře a zvenku zapřel je těžkou trámou.

„Vaše mouka je tam, kde ji nechali vaše vlastní oči, pane z Loun,“ zvolal Matěj skrz dřevo. „Váš vozák mi přiznal, že jste polovinu nákladu prodal v tajnosti v sousedním městě a teď se snažíte z mých mlýnských kol vymačkat zbytek. Jen jsem chtěl, abyste si v klidu u zrcadla prohlédl svou vlastní tvář lháře.“

Šlechtic uvnitř zuřil a tloukl do dveří, zatímco Matěj v klidu vyšel ven na vrchol kopce. Díval se na krajinu, kde se v dálce vlnily fields a nad ním se vší silou opíral vítr do křídel mlýna. Matěj věděl, že šlechtic z komnaty vyjde, až mu dojde trpělivost nebo až mu mlynář z řiculového stolu nabídne sklenici piva za cenu přiměřeného přiznání.

Když pan z Loun konečně vyšel ven, vypadal jako vykouřený krtk a z jeho drahého pláště kapała černá pryskyřice, do které v panice vběhl. Matěj mu jen podal ruku a s úsměvem mu doporučil, aby příště mlel obilí u někoho, kdo nemá tak hluboké sklepy.

I dnes, když vítr fouká z lounské strany, se říká, že v hloubce opukových základů stále slyšet ozvěna zoufalého křiku šlechtice, který hledal své zlato tam, kde byla jen prázdnota a mlynářský vtip.

✦
Příběh se váže k památce větrný mlýn (Donín) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)