Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Zálabská Bašta
  • Příběh: Zálabská bašta

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Zálabská bašta
Smyšlený příběh

Příběh: Zálabská bašta

Příběh: Zálabská bašta
❧

„Ticho! Slyšíš to?“ zašeptal Janek a prudce přitlačil ruku k úzké kamenné štěrbině, aby utlumil zvuk svého dýchání.

Vítr z řeky vnikal do chladných stěn věže a přinášel s sebou pach vlhkého říčního bahna a vzdáleného kouře. Janek stál v úzkém prostoru lomu, kde každá stěna z hrubého kamene připomínala zícadlo. Pod ním se Labe vlnilo jako stříbrný had a most spojující břegy vypadal z této výšky jako tenká nitka, kterou stačilo přetrhat. V rukou svíral těžký železný klíč, který mu před hodinou svěřil starý strážmistr s přkazem, aby nikdo neprošel k hradubním branám.

„Není tam nikdo, Janku. Jen mlha,“ odpověděl mu mladý Mikuláš, který se opíral o studný kámen stěny. Mikulášův hlas se třásl, ačkoli se snažil znít odvážně.

Najednou se zespodu ozvalo duté zaklepání. Nebyl to zvuk kroku, ale rytmický signál, který znali jen ti, kteří sloužili na hradě. Janek ztuhl. Ten zvuk nezněl jako pozdrav, ale jako varování. Prudce se otočil a pohlédl nahoru, kde se věž zužovala k nebi. V té chvíli vrazil do vchodu někdo s takovou silou, až se otřesly základy celé baštovny.

„Vykoukej to z okna!“ zaječel Mikuláš a v panice se začal šplhát po stěnách, aby získal lepší přehled.

Janek vyrazil k obloukovému vchodu. Prsty mu klouzaly po neomítaném kameni, který byl studený jako led. Když vyhlédl ven, uviděl postavu v tmavém plášti, která stála v hlubokém stínu hradeb. Cizinec nevýpal, pouze zvedl ruku a ukázal prstem směrem k mostu. Tam, v husté mlze, se začaly rýsovat obrysy mužů s kopími. Nebyla to kolínská stráž. Byli to žoldnéři, kteří se plížili tichým krokem, aby překvapili město z boku, právě zde, u Zálabské skály.

Janek věděl, že pokud teď nevaruje hrad, bude pozdě. Ale cesta dolů k bránám byla zablokovaná nepřáteli. Jediný způsob, jak dostat zprávu dál, byl nahoru.

„Musím na vrchol!“ vykřikl Janek.

Začal stoupat. Každý krok byl bojem s vlastními pluxy, které ho táhly dolů. Schody byly strmé, úzké a v tme jen tak tak viditelné. Srdce mu tlouklo v uších jako kladivo do kovadliny. Cítil, jak mu pot stéká po zátylku a jak se mu v plicích hromadí chladný, vlhký vzduch. V polovině cesty zaslechl, jak vchod dole praskl pod náporem útoku. Cizinec v plášti byl uvnitř.

„Utíkej, chlapče! Nebo pálíš!“ zazněl zespod chraplý hlas.

Janek nečekal. Šplhal výše, kde se prostor zužoval a světlo z úzkých oken dopadalo na podlahu v tenkých, ostrých proudcích. Když konečně dosáhl nejvyššího bodu, kde se věž otevírala k obloze, zastavil se. Před ním se rozprostřela krajina, která vypadala jako mapa nakreslená inkoustem. Viděl hrad, viděl město a viděl, jak se nepřátelé začínají rozlévat po břehu řeky jako černá skvrna.

V tu chvíli ho dopadl zespodu ten druhý. Cizinec v plášti, s tváří rozrytou jizvou, stál v úzkém průchodu a v ruce držel zapálenou pochodni. Janek se instinktivně vrhl k okraji, připraven skočit nebo bojovat, ale muž s pochodní neútočil.

„Kdo jsi?“ vydechl Janek.

„Ten, který ví, že tato věž je jediné místo, odkud je vidět pravda,“ odpověděl cizinec a podal mu pochodni. „Pokud ji zapálíš teď, uvidí tě z hradu. Budou vědět, že jsme zde. Ale věz, že jakmile plamen vzplane, už se odtud nedostaneš nezpozorán. Budeš terčem pro každého lukoovníka v okolí.“

Janek pohlédl dolů na kmitající kopí nepřátel a pak na vzdálené hradby svého domova. V tom okamžiku přestal být jen strážníkem. Cítil, jak se mu v hrudníku něco napíná a praská. Bez váhání přitiskl pochodni k suchému dřevu, které tam někdo nechal jako zásobu.

Plamen vzlétl okamžitě a vysoký sloup ohně proťal mlhu jako zlatý meč. Janek stál na vrcholu, obklopen větrem a žarem, a díval se, jak se z hradu zvedají první varovné signály. Věděl, že právě teď zapsal svůj osud do těchto kamení.

Kdo dnes vyjde na vrchol této věže, pocítí v mrazivém větru ten samý neklid, který tehdy tlačil Janka k ohni.

✦
Příběh se váže k památce Zálabská bašta Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)