Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Městské Opevnění V Chyši
  • Příběh: Městské opevnění v Chyši

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Městské opevnění v Chyši
Smyšlený příběh

Příběh: Městské opevnění v Chyši

Příběh: Městské opevnění v Chyši
❧

„Kde jsi ho schoval, ty lháři!“, zaječel Matěj a utáhl provazy kolem zápěstí muže, který v prachu u paty hradby jen tichounce chroptěl. Prach z čerstvě tesaného pískovce vířil ve vzduchu a mísil se s pachem vlhkého potoka, který hluboko v příkopu líně vyváděl vodu pryč z města. Matějovi se třásly ruce, ale v očích měl chladný oheň. Věděl, že pokud ten kousek pergamentu nenajde dříve, než Burian z Gutštejna dorazí z hradu dolů do města, bude jeho vlastní hlava zdobit hradební hrot.

Muž v prachu, bývalý stavitel z jednoho z jedenácti panství, jen vyvrhl krev a zasyčel mezi zuby. Jeho pohled směřoval k jihozápadní bašti, kde se zdivo spojovalo s tvrdou skalou. Matěj ho následoval pohledem. Tam, kde se hradba ohýbala a tvořila hranici světa, stál tichý stín. Byl to muž v šedém plášti, který tam stál nehybně, jako by byl součástí samotného kamene.

„On už je tady,“ vydechl stavitel s úsměvem, který vypadal spíše jako křeč.

Matěj ztuhl. Zvuk dopadajících kapek vody v příkopu najednou zněl jako údery kladiva do kovadliny. Podíval se znovu k bašti, ale šedý plášť zmizel. Zůstala jen prázdná prostorová škvíra mezi kameny, která vypadala jako otevřená pusa připravená k zakousnutí.

„Mluv, nebo tě nechám v tom příkopu hnídit s krysami!“ zařval Matěj a znovu utáhl uzel.

Stavitel se zasmál, byl to suchý, drasavý zvuk. „Ty nevíš, co jsme do těch zdí zamurali. Burian chtěl město neprůstupné, ale zapomněl, že mury nechrání jen před nepřáteli zvenku. Někdy drží uvnitř něco, co tam nikdy nemělo být. Ten papír, co hledáš, není mapa pokladu, Matěji. Je to seznam jmen těch, kteří se z hradeb už nikdy nevrátili, přestože z nich nikdo neviděl odejít.“

Matěj pocítil náhlý, mrazivý průvan, který mu projel mísí, přestože bylo horké léto. Vzduch kolem nich ztěžkl vůní starého železa a hnijících listů. Z hloubky příkopu se ozvalo tiché, rytmické škrábání, jako by tisíce nehtů současně přejížděly po hrubém kameni.

„Kde je to jméno?“ zašeptal Matěj, a jeho hněv se změnil v tichý děs.

Stavitel už neodpovídal. Jeho oči byly otevřené, ale prázdné. Pouta byly stále pevně staženy, ale muž v nichtěji neležel. Jeho tělo bylo prudce vykloněné k hradbě, jako by ho něco neviditelného táhlo směrem do zdiva. Matěj s hrůzou sledoval, jak se prsty mrtvého muže začínají zapadat do spár mezi kameny, jako by ze zdi vystupovaly prsty z jiného světa a stahovaly ho do sebe.

V ten moment zaslechl z hory dopady těžkých koňských kopyt. Burian z Gutštejna se vracel. Matěj v panice začal trhat provazy, chtěl muže vytáhnout, ale bylo pozdě. S posledním, tichým mlasknutím zmizel stavitelův zrak v šedi pískovce. Zbyly jen prázdné provazy, které se kroutily v prachu.

Matěj se rozhlédl kolem sebe. Město bylo tiché, až příliš. Jednominutová pauza v hovoru tržníků, ztumlené zvuky z kláštera, všechno utichlo. Jen to škrábání v hradbách pokračovalo, teď už z různých směrů, z každé z těch jedenácti bašt.

Když Burian dorazil, našel Matěje stát u jihozápadní bašty. Matěj byl bledý jako křída a v ruce svíral jen kousek prázdného pergamentu, který našel ležet v prachu.

„Kde je ten stavitel?“ zeptal se pán z Gutštejna s přísným pohledem.

Matěj chtěl odpovědět, ale v krku měl jen sucho a prach. Podíval se na hradbu, na ty masivní kameny, které měly město chránit. V jedné z mezer mezi kameny, právě tam, kde před chvílí ležel muž, spatřil něco, co ho přimělo s sebou v úžasu i hrůze ustoupit. V kameni se rýsoval obrys lidské tváře, zkamenělý výraz čistého teroru, který se zdál v průzracném světle slunce pomalu hýbat.

Hradby v Chyších dodnes stojí, zlomkovité a tiché. Kdo k nim přiloží ucho v bezvětří, možná uslyší, jak se hluboko v kameni stále něco snaží vyhrabat ven.

✦
Příběh se váže k památce Městské opevnění v Chyši Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)