Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Kaple Svatého Simeona Stylity
  • Příběh: kaple svatého Simeona Stylity

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

kaple svatého Simeona Stylity
Smyšlený příběh

Příběh: kaple svatého Simeona Stylity

Příběh: kaple svatého Simeona Stylity
❧

„Kde jsi to schoval, ty lháři!“, zaječel Matěj a svaly na jeho krku ztvrdly jako provazy. V rukou svíral těžký dubový kružák, kterým udeřil do zdi tak silně, až se z římsy sypal prach. Před ním na kolenou klečel starý Jakub, jehož šaty byly roztrhané a zbrošené blátem z cesty z Čihadel.

Matěj nehledal zlato. Hledal dopis, který mohl zničit jeho jméno, jeho majetek i jeho svobodu. Ten malý lístek papíru byl jedinou stopou jeho zrady, kterou Jakub, bývalý správce z lyského panství, našel v zapomenutém archivu. Nyní oba stáli v tichu, které rozráželo jen těžké dýchání a vzdálený křik ptactva nad Ptačí hůrkou.

Jakub se nepohnul. Jen zvedl zrak k lvím hlavám na pilířích, které je obklopovaly. Byli u malé, čtvercové kaple, kterou hrabě Špork nechal vybudovat jako místo klidu. Matěj však klid v srdci neměl. Vzduch kolem nich voněl vlhkým kamenem a starým tlejícím dřevem z blízké poustevny. Chlad z kamenných stěn pronikal skrz boty až do morku kostí, i když slunce nad nimi pálilo.

„Vrať mi to, nebo přísahám, že tvé tělo najdou až v jeskyni pod pyramidou,“ syčel Matěj a přitlačil Jakubovi bootem ruku k zemi.

Starý muž se slabě usmál. Nebyla to výsměvná úšklebek, ale spíše zvláštní, vnitřní mírem naplněný výraz. „Hleď vzhůru, Matěji. Hleď na něj.“

Matěj zmateně zvedl hlavu. Nad nimi, na vrcholu kaple, stála postava světce Simeona. Byl to dřevěný obraz, který mohl díky provazům rotovat a dívat se různými směry. V tu chvíli byl světec obrácen k severu, k hlubokým lesům. Matěj však vteřinu poté zaslechl tiché, kovové cvaknutí.

Bez jediného záhvanu, bez toho, aby k provazu sáhl kdokoli z nich, začala figura Simeona pomalu otáčet hlavou. Pohyb byl plynulý, téměř lidský. Světec se pomalu anihiloval znorthu na východ a nakonec zastavil svůj pohled přesně tam, kde stál Matěj.

Muž s kružákem v ruce ztuhl. Cítil, jak mu v hrudi začalo tlouct srdce tak silně, že mu hrozilo vyletět z krku. Ten pohled z výšky nebyl jen dřevěný kousek; byl to soud. Matěj pocítil náhlý, prudký mrazivý proud vzduchu, který ho zasáhl přímo do obličeje, přestože v okolí nebyl jediný vánek.

„On ví,“ zašeptal Jakub. „Všechno, co jsi udělal, je vyryto do kamene tohoto návrší.“

Matěj prudce pustil kružák, který s hlučným duněním dopadl na zem. Ruce se mu třásly. Dívanl se na lví hlavy na sloupcích a najednou mu připadalo, že ty lvi neozdobují stavbu, ale že ho střeží a připravují k trestu. V tu chvíli spatřil u svých nohou něco bílého. Byl to ten dopis. Ležel tam, čistý a nedotčený, jako by ho tam právě někdo z nebes s anýlem snesl. Jakub ho v rukou neměl. Předtím byl v bezpečí, nyní ležel v prachu.

Matěj se sklonil, aby papír sebral, ale vteřinu předtím, než ho prsty dotkl, zaslechl nad sebou hluboký, dunivý zvuk, jako by se v samotných základech země něco pohnulo. Podíval se znovu nahoru. Figura světce se znovu pohnula. Tentokrát však neotočila hlavu, ale mírně sklonila ruku v gestu, které připomínalo odpuštění nebo varování.

Matěj dopis nesebral. Zvedl se, zmatený, s prázdnou tváří. Všechna hněv a nenávist z něj vyprchaly, nahrazeny tíživým pocitem, že právě teď, na tomto rozcestí u Bon Repos, přestal být pánem svého osudu. Bez slova se otočil a začal sestupovat z návrší směrem k vesnici, přenechávajíc svou vinu prachu a větru.

Jakub zůstal klečet u kaple a sledoval odcházejícího muže. Když se podíval na dopis, který stále ležel na zemi, zjistil, že papír je prázdný. Nebylo na něm ani jedno slovo.

Dnes už nikdo neví, co Matěj v ten den skutečně viděl, nebo proč zrazil vše, co mu bylo drahé. Jen ti, kteří vystoupají na návrší k kapli Simeona, občas pocítí ten samý mrazivý průvan, i když je venku největší žár léta.

✦
Příběh se váže k památce kaple svatého Simeona Stylity Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)