Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Kostel Svatého Václava (Rozdělov)
  • Příběh: Kostel svatého Václava (Rozdělov)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Kostel svatého Václava (Rozdělov)
Smyšlený příběh

Příběh: Kostel svatého Václava (Rozdělov)

Příběh: Kostel svatého Václava (Rozdělov)
❧

„Kde jsi to schoval, ty lháři!“ křik Antonína rozsekl ticho křižovatky a ozvěnou se odrazil od čerstvě vyvázaných stěn nového chrámu. V dlani svíral límec mladšího muže, kterého přitlačil k chladnému povrchu z umělého kamene. Mladý muž, syn místního horníka jménem Václav, jen zmateně mrkal a snažil se vyhrabat z údy. Prach z nedaleké stavby mu vnikl do očí a v nose cítil ostrou vůni vápna a mokrého cementu.

Antonín nehledal poklad. Hledal papír, který mohl zničit jeho jméno v celé obci, dopis, jenž odhalil jeho zradu na lidech, kteří mu důvěřovali při stavbě tohoto domu božského. Václav se v zoufalství pokusil vytrhnout, ale Antonínovo prsty se zabořily do látky jeho košile s takovou silou, že se látka roztrhla. Oba dopadli do prachu u samotného portálu, kde nad nimi bděla nově umístěná socha.

Vzduch byl těžký, jako by se nad nimi hromadily mraky, přestože obloha byla čistá. Antonín se vzprostal, tvář zkřivenou nenávistí. Vytáhl z kapsy krátký nůž, který používal k řezání provazů. Nebylo mu to v hlavě, jen chtěl ten papír zpět, chtěl utichit každého, kdo by mohl mluvit. Václav se přikrčil u země, dýchal zrychleně a zdivočele hleděl do očí muže, který byl kdysi jeho přítelem.

V ten okamžik se stalo něco, co v žádném z nich neprobudilo logiku. Z otevřených dveří kostela, kam v tu chvíli nevstupoval žádný živý člověk, vyšel proud světla. Nebylo to slunce, které dopadalo pod šikmým úhlem na červenobílé stěny. Bylo to bílé, husté světlo, které v También vteřině zaplnilo celý prostor mezi nimi. Doprovázela ho tichá vibrace, zvuk podobný vzdálenému zvonu, který však nezazníval v uších, nýbrž přímo v kostech.

Antonín ztuhl. Nůž mu vyklznul z prstů a s kovovým cinknutím dopadl na dlažbu. Nemohl se pohnout, jako by ho neviditelná síla přibyła k zemi. Václav, který byl vtlačen do prachu, pocítil na čele jemný dotek, jako by ho někdo pohladil chladnou dlaní. V tom světle neviděl lidi, neviděl stíny, viděl jen nekonečnou prázdnotu, která byla přesto plná míru.

Hlas, který následoval, nebyl slyšet jako slova. Byla to myšlenka, která vtrhla do obou hlav současně: „Co hledáš v prachu, když nad tebou stojí pravda?“

Když světlo zhaslo tak náhle, jako se objevilo, obři se dívali na sebe jako cizinci. Antonín seděl na kolenou, oči měl široce otevřené a prázdné. Už neviděl v Václavovi nepřítele, ale jen vyděšeného kluka s roztrženou košilí. Všechna ta hněv a touha po moci, která ho hnala k tomuto činu, vyprchala. Cítil se náhle malý, téměř průhledný, jako by právě teď probudil z dlouhého a špinavého snu.

Bez slova se zvedl. Nepodal Václavovi ruku, ale ani už nenapadl. Pomalým krokem se otočil k cestě vedoucí do směru Kladna a odešel, přičemž za sebou nechal ležet nůž i svou hrdost. Václav zůstal sedět u portálu. V kapse stále cítil ten papír, dopis, který mohl zničit Antonína. Pomalu ho vytáhl, rozložil ho a s hlubokým výdechem ho roztrhal na drobné kousky.

Sledoval, jak vítr roznáší bílé lístky po nově položeném chodníku, směrem k luskům stavby. Vzhlédl k soše u vchodu. Zdálo se mu, že kámen mírně změnil výraz, že v něm teď spočívá tichý úsměv.

Kdo by uvěřil, že vteřina ticha u nově vybudovaných zdí dokáže smazat roky nenávisti. Do dnešní doby se však říká, že kdo vstoupí do tohoto chrámu s těžkým srdcem, může v tichu u portálu uslyšet stejný zvon, který kdysi zastavil nůž v dlani.

✦
Příběh se váže k památce Kostel svatého Václava (Rozdělov) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)