Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Šítkovská Vodárenská Věž
  • Příběh: Šítkovská vodárenská věž

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Šítkovská vodárenská věž
Smyšlený příběh

Příběh: Šítkovská vodárenská věž

Příběh: Šítkovská vodárenská věž
❧

„Tady končí tvůj útěk, Matyáši!“

Křik rozšeplal ticho nad Vltavou a doprovázel ho zvuk těžkých bot dupajících po dřevěných schodech. Matyáš se prudce otočil, zády k propasti, a zabořil prsty do hrubých prken stěny. Vzduch kolem něj chutnal po dýmu a starém dřevě, vlhkost řeky stoupala vzhůru jako studený průvan, který mu mrazil kůži na krku. Nad ním se tyčila špička věže, pod ním se rozprostíral chaos Nového Města, kde se právě v tu chvíli rozjížděly plameny.

Kdo ho pronásledoval, byl muž s tváří ztvrdilou jako kámen, kapitán městské stráže zvaný Jan. V ruce svíral meč, jehož čepel odrážela rudý odlesk požáru, který začal žrát blízké mlýny. Matyáš nebyl voják, byl to jen mladý učeň, který v rukou svíral svitek s plány, jež neměly nikdy opustit tajnou radu.

„Sjednoš ten papír a sčaste dolů, nebo tě srazím z toho hnízda!“ zasyčel Jan a udělal pomalý krok vpřed.

Matyáš pocítil, jak se pod ním konstrukce lehce zachvěla. Věž nebyla pevná; cítil její zvláštní, nepatrný náklon, jako by se celá stavba chtěla přionyčovat k hladině řeky. Ten pocit nestability mu vhnal do žil adrenalin. Podíval se dolů na šumící vodu Vltavy a pak na kapitána. Mezi nimi byla jen pár kroků a hluboká propast v jejich osudech.

„Tenhle plán zachrání vodu pro celé město, Jene! Pokud ho spálíš, zůstaneme žízniví v troskách!“ vyhrkl Matyáš a hlas se mu třesl, ale oči měl pevné.

Jan se zastavil. V jeho pohledu na okamžik zaplavala nejistota. Pohledal dolů na hořící mlýny, kde praskalo dřevo a křičeli lidé. Vzduch byl hustý popelivý, pálil v plicích a v nose cítil štiplavý pach spáleného jehličí a mokrého bahna. Věž se znovu naklonila, nebo to byl jen vítr, který je oba tlačil k jednomu boku?

Matyáš udělal riskantní krok k okraji. Stál na samotném vrcholu, kde ho obklopoval jen prudký vítr a nekonečná šíře Prahy. Viděl hrad, viděl střechy domů a cítil, jak se pod ním hýbe samotná země, jakoby věž hledala svůj klid v písečném dně řeky.

„Jestli mě shodíš, plány zmizí v plamenech dole. Jestli mě pustíš, postavíme něco, co už nikdy neshoří. Něco z kamene, co víc vydrží než my dva,“ řekl Matyáš a ruka s papírem mu klesla k okraji plošiny.

Jan pomalu spustil meč. Kov zazvonil o dřevo. V tu chvíli se ozvalo ohlušující prasknutí zespodu. Věž se otřásla silněji než kdy předtím. Oba muži instinktivně chytili jeden druhého za ramena, aby nespadli. V tom objetí, uprostřed chaosu a hrozby zkázy, zmizela nenávist. Zůstal jen strach z výšky a společný pohled na město, které v plamenech vypadalo jako raněné zvíře.

„Kde jsi to našel?“ zeptal se Jan tiše, zatímco vítr mu rozvíval plášť kolem nohou.

„V knihovně, kterou už teď pravděpodobně požírá oheň,“ odpověvěl Matyáš a pomalu uvolnil stisk.

Když se po chvíli oba dívali dolů, věž se zdála být v naprostém klidu, přestože oba věděli, že už není v rovnováze. Jan nenavrátil Matyáše do věznice. Místo toho ho doprovoděl dolů, pryč z horkého dřeva, které začalo doutnat i v základech. Slibovali si, že na tomto místě vyroste něco pevnějšího, něco, co bude stát i tehdy, až o nich oba svět zapomene.

Když dnes člověk vyjde na nábřeží a pohlédne vzhůru na ten šikmý vrchol, uvidí víc než jen starý kámen a vodu. Uvidí místo, kde se vteřinu před propastí rozhodli dva nepřátelé, že budou raději spolu budovat, než aby se společně zřítili do zapomnění. Ten zvláštní náklon věže je jako věčný náklon k tajemství, které zůstalo nahoře, v tom větru roku 1588.

✦
Příběh se váže k památce Šítkovská vodárenská věž Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)