Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Nosticova 6

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Nosticova 6
Smyšlený příběh

Příběh: Nosticova 6

Příběh: Nosticova 6
❧

„Kde jsi to schoval, ty blázne! Kde je ten list?!“

Hlas barona Jana Jiřího Wendlingera rozsekl vlhké ticho domu u Čertovky jako nůž. Baron stál v hlavní síni a jeho těžké boty z černého koženého materiálu zabořily do prachu. Před ním klečel starý mlynář Matěj, muž s tváří jako vysušená švestka, který v tomto domě strávil víc času než kdokoliv jiný. Matěj se netřásl, jen hleděl do prázdna, zatímco z blízkého náhonu se ozývalo monotónní, hluboké bublání vody, které v barokních zdech znělo jako vzdálený sbor mrtvých.

Vzduch v místnosti byl hustý, cítit bylo mokré dřevo, starý popel z husitských požárů, který stále přetrvával v hloubi zdí, a pronikavý pach ryb z blízkého haltýře. Baron Jan Jiří se předklonil a sevřel mlynáře za límec vyprané košile. Vzduchem se rozlehlo krátké, chraplavé zakvačení.

„Vím, že jsi ho našel v troskách lednice. Ten papír z dob, kdy zde stál jen popel a zmar. Vydej ho, nebo tě nechám v té vodě utopit!“

Matěj pomalu zvedl zrak. V jeho očích nebyl strach, ale zvlášní, mrazivý klid. Pomalým pohybem ruky ukázal směrem k vodnímu kolu, které s pravidelností srdce pohánělo strojovnu.

„Není v papíře, pane barone,“ zašeptal mlynář hlasem, který zněl jako tření kamenů o sebe. „Je v rytmu. Je v tom, jak voda naráží do dřeva. Ten, kdo rozumí písmu řeky, nepotřebuje inkoust.“

Baron vybuchl smíchem, ale byl to smích nervózní. Věřil, že v tomto domě, který neustále měnil svou tvář z mlýna na šlechtické sídlo, zůstal schován tajný spis o majetku, který mu nepatřil. Věřil v hmatatelné věci. Vstoupil do suterénu, kde se vlhkost srážela na stěnách v tlustých kapkách. Světlo jediné svíce vrhalo na stěny obrovské, tančící stíny.

Když baron vstoupil do místnosti, kde se kdysi mísily sýpky a mlýnice, zastavil se. Voda v náhonu najednou ztichla. Úplně. I když proud řeky proudil dál, zvuk zmizel. Nastalo ticho tak absolutní, až v uších začalo pískat. Baron se otočil k mlynáři, ale Matěj tam už nebyl. Dveře za ním byly zavřené a zamčené zvenku.

Jan Jiří začal panikařsky hledat cestu ven, ale vtom to začalo. Z hloubky základů, z míst, kde kdysi hořelo a kde se voda mísila s popelem, se ozval zvuk. Nebylo to bublání, ale jasný, rytmický tón, jako by někdo v hloubce domu hrál na obrovský, podzemní zvon. Tón se nesl stěnami, vibroval v kostech a rozvibroval i plamen svíce v baronově ruce.

Baron se vrhl k jedinému vývěrníku, k otvoru, kde se voda vracela do koryta. Podíval se dolů do černé hloubky a uviděl tam něco, co mu zastavilo dech. V odrazu vody neviděl svou vlastní tvář, ale tváře mužů a žen z různých dob. Viděl mlynáře v lněných rouchách a vojáky s pochodněmi. Všichni hleděli nahoru na něj a jejich rty se hýbaly v tiché, synchronizované modlitbě, kterou nebylo možné slyšet, ale kterou cítil v každém svalu svého těla.

Když ho o hodinu později našli sluhové, baron Jan Jiří ležel na podlaze v bezvědomí. V ruce svíral kousek starého, zčernalého dřeva z trosek lednice. Když se probudil, už nemohl mluvit. Zbytek života strávil tím, že sedával u okna a naslouchal šumu Čertovky. Nikdy už neřekl slovo, jen občas prsty vyťukával do dřevěného stolu rytmus, který nikdo z přítomných nerozuměl.

Mlynář Matěj zmizel téhož dne. Některý tvrdil, že utekl, jiný, že ho pohltila řeka. Jen jedno však zůstalo pravdou. Každý, kdo dnes vstoupí do domu v Nosticově ulici a v naprostém tichu přiloží ucho k chladné zdi v blízkosti vody, může slyšet ten samý rytmus, který v té době přivedl šlechtice k šílenství.

Voda v Čertovce stále nese v sobě ozvěnu tajemství, která se nikdy nenechala zapsat do knih.

✦
Příběh se váže k památce Nosticova 6 Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)