Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Městské Opevnění V Čáslavi
  • Příběh: Městské opevnění v Čáslavi

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Městské opevnění v Čáslavi
Smyšlený příběh

Příběh: Městské opevnění v Čáslavi

Příběh: Městské opevnění v Čáslavi
❧

„Ustup od té brány, Mikuláši, nebo ti přesahem vštípnu prsty do kamene!“

Hlas kapitána hlaholel v úzkém prostoru mezi hlavní hradbou a vnější zdí parkánu. Mikuláš však nepohnul ani brvím. Klečel v bahně, obličej přitisknutý k chladným, hrubým kvádru lomového kamene, a naslouchal. Vzduch v parkánu byl těžký vlhkostí a pachem hnijících listů z blízké Brslenky, která v hlubokém srázu pod městem tichým, smrtícím šumem připomínala šepot tisíců hrdel.

„Slyšíš to, pane? To není vítr,“ vyhrkl Mikuláš a prsty se křečovitě zabořil do spár mezi kameny.

Kapitán přistoupil blíž, jeho těžké boty mlaskaly v blátě. Nad nimi se tyčily cimbuře věže, která v šeru vypadala jako zuby obřího zvířete. Zdi byly tlusté, neprostupné, stavěné tak, aby žádný živý člověk neprošel skrze ně bez klíče od brány. Přesto se z hloubi kamene ozývalo rytmické škrábání. Jako by něco s dlouhými drápy pomalu stoupalo z hlubin země vzhůru, uvnitř samotného těla hradby.

„Blázníš z nedostatku spánku. Jdi na hradby a hlídej, než ti vštípím víc než jen prsty,“ zasyčel kapitán, ale on sám se nechtěl dotknout zdi. Odstupoval od ní, jako by kámen byl žhavý nebo nakažený morem.

Mikuláš se pomalu zvedl. Jeho oči byly rozšířené, zornice se třesly. Podíval se nahoru k ochozu, kde v šeru stál strážný. Ten však nehlídal obzor. Díval se dolů, přímo na Mikuláše, a v rukou svíral kříž tak silně, až mu zbělely klouby. Strážný nepromluvil, jen pomalu zakroutil hlavou, jako by varoval před něčím, co už dávno překonalo vnější linii opevnění.

V noci se v Čáslavi rozhostilo ticho, které nebylo mírné, ale dusivé. Mikuláš se vrátil k hradbě v okamžiku, kdy město spalo. Věděl, že je to šílenství, ale zvuk ho táhl zpět. To škrábání změnilo tón. Nyní to znělo jako volání. Ne slovy, ale rytmem, který mu v hrudi vyvolával neznámý neklid. Přiložil ucho k chladnému povrchu zdi a vteřinu poté ztuhl.

Z druhé strany zdi, z místa, kde by měla být jen masivní vrstva lomového kamene tlustá dva a půl metru, zazněl jasný, lidský šepot.

„Otevři bránu, Mikuláši. Přišel jsem pro tebe.“

Mikuláš vyletěl vzpřímě. Jeho dech se změnil v krátké, povrchní lapání. Ten hlas znal. Byl to hlas jeho bratra, který před deseti lety zmizel při stavbě vnějšího parkánu. Všichni říkali, že ho pohltila země při sesuvu kamení, že ho zapekli do základů, aby hradby stály pevně a navždy.

„To není možné,“ vydechl do tmy. „Jsi mrtvý. Jsi v kameni.“

„Kameny nedrží to, co nechtějí,“ ozvalo se znovu, tentokrát hlouběji, jako by hlas stoupal z nejhlubšího příkopu. „Kameny jen střeží cestu. Otevři bránu, nebo přijdu skrze zeď.“

Mikuláš se rozhlédl. Věže kolem něj stály jako němí svědci. Vzduch byl náhle ledový, přestože byla pravděpodobně červencová noc. Cítil na kůži mrazivé množství vlhkosti, která nepocházela z řeky, ale z samotných pórů hradeb. V ten moment uviděl něco, co ho přimělo vykřiknout. V místě, kde se dotýkal zdi, začaly z kamene vystupovat drobné, šedivé prsty. Nebyly z masa, ale z krystalů a prachu, přestože se pohybovaly s děsivou plynulostí.

Rozběhl se k bráně, aby zavolal pomoc, ale cesta v parkánu se mu zdála nekonečná. Každý krok byl těžký, jako by ho samotná země stahovala dolů. Když konečně dosáhl k bráně a začal tlouct do dřeva, nikdo mu neotevřel. Jen z horního ochozu na něj dopadla jedna jedelná mince, která s kovovým cinknutím dopadla do bláta.

Když se ráno stráže probudily, Mikuláš byl pryč. Na hradbě, přesně v místě, kde v noci stál, zůstala jen jedna bota a hluboký otisk dlaně v kameni, který tam nebyl dříve. Kámen v tom místě byl studený i v polední horko a kdokoli k němu přiložil ucho, slyšel tiché, rytmické škrábání, které nikdy nepřestalo.

Kdo dnes prochází podél starých zdí, možná pocítí, jak ho z hloubi lomového kamene někdo pozoruje.

✦
Příběh se váže k památce Městské opevnění v Čáslavi Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)