Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Hornův Mlýn Na Koření
  • Příběh: Hornův mlýn na koření

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Hornův mlýn na koření
Smyšlený příběh

Příběh: Hornův mlýn na koření

Příběh: Hornův mlýn na koření
❧

Matěj prudce srazil dřevěnou páku a nechal mlýnské kameny, aby znovu zahřměly pod tíhou drceného pepře. Vzduch v dílně byl tak hustý, že se zdálo, jako by se člověk neprobojoval skrze prach, ale skrze neviditelnou, pálivou mlhu. Chřibská Kamenice pod nimi řvala, jak se voda valila přes dřevěné lopatky, a toto neustálé dunění se mísilo s drsným skřípěním strojů. Matěj si otřel čelo, které bylo lepkavé od potu i od jemného kořicího prachu, a v hrdle cítil jen suchou hořkost.

To není koření, to je čistá smrt v nádobě! zařval hlas, který se prořízl hlukem vody i drcením zrn.

U vchodu do strojovny stál pan velkomajetník, jehož hedvábný kabát vypadal v tomto zaprášeném prostředí jako cizí tělo. Vypadal, jako by se právě probudil v hrobě, která byla plná skořice a zázvoru. Jeho nos, zvyklý na vůni levandule a drahých parfému, se neustále křečovitě mihl.

Pane, to je jen nejlepší pepř z celého Rakouska-Uherska, odvětil Matěj a pokusil se o úklon, který byl spíše jen mírným skloněním hlavy. Právě ho Josef Horn nechal dovézt, aby byl každému šlechtickému stolu k potěšení.

Potěšení? To je útok na chuťové pohárky! velkomajetník udělal krok vpřed a málem zakopl o těžkou dřevěnou skříň. Moje žena chce pro svůj příští hostinu směs, která bude vonět jako východní zahrady, ale bude tak jemná, že ani její nejcitlivější jazyk nebude cítit žádné dráždění. Chci vanilku, chci skořici, ale chci to bez té... té agresivity!

Matěj se podíval na své špinavé ruce a pak na obrovské dřevěné trychtýře, které se tyčily nad strojovnou jako hlavy dávných obrů. Věděl, že tento muž chce zázrak za pár grošů.

Mám tu jednu tajnou směs, řekl Matěj a v očích se mu zaleskla nebezpečná jiskra. Říká se jí Tichý dech Orientu. Je to směs nejjemnější vanilky, trocha fenyklu a velmi vzácného, téměř neviditelného koření, které se mletí jen při úplném tichu.

Velkomajetník zúžil oči. To zní jako podvod. Ale pokud to bude vonět tak, jak říkáte, tak za to zaplatím dvojnásobné.

Matěj přikývl a začal improvizovat. S obratností, kterou získal roky práce u těchto těžkých strojů, začal do dřevěné nádoby sypat vanilku. Vůně byla sladká a uklidňující. Poté přidal fenykyl a špetku skořice. A pak, s největším důrazem, vzal velkou hrst toho nejostřejšího, nejjemnějšího a nejvíce pálivého pepře, který v celém mlýně měli, a smíchal ho s malým kouskem zázvoru.

Tady je, pane. Musíte to ale zkusit hned, dokud je to čerstvé a vzduch je v něm uvězněn, řekl Matěj a podal mu malou dřevěnou nádobku.

Šlechtic se vznešeně postavil, vzal nádobku a jako by se dotýkal posvátného předmětu, přiložil si ji k nosu. Prvních pár vteřin bylo ticho. Sladká vanilka ho omámila. Poté se ozvalo jemné uvolnění fenyklu. A pak se v jeho tváři odehrál dramatický boj. Jeho nos se začal červenat, oči mu začaly slzet a jeho ústa se otevřela v němžém úžasu. První náraz pepře zasáhl jeho sliznici jako blesk.

A-á-á-ach! začal velkomajetník. Nejdřív to byl jen tichý zvuk, ale pak se z něj stalo dunění, které by mohl poznamenat i mlýnský kámen. ACHÍ! ACHÍÍÍ! ACHÍÍÍÍ!

Každé kichání bylo jako výstřel z pistole. Šlechtic se ohýbal v pase, jeho hedvábný kabát se v pohybech mával jako křídla zraněného ptáka a on se snažil zachovat jakoukoli známku důstojnosti, ale to nebylo možné. Jeho oči byly rudé jako ty nejlepší bobule a on se neustále otíral o rukáv, což situaci jen zhoršovalo.

To... to je... ACHÍÍÍ! ...to je neuvěřitelné! vydechl mezi nárazy, zatímco se mu z nosu valily slzy. Ta... ta síla! Ta čistota! ACHÍÍÍ!

Matěj se jen sklonil a s tváří nehybnou jako kámen pozoroval, jak se velkomajetník s nekontrolovanými zachvátymi pokouší opatrně vyjít z mlýna, aby se vyhnul pohledům vesničanů.

Vážím si vašeho nadšení, pane, řekl Matěj nahlas, když už se šlechtic jen šmatral k východu. Víte, to koření skutečně probouzí duši. Jen se připravte, že ta duše bude mít ještě několik minut velmi hlasité potřeby vyjádřit se.

Když se za dveřmi mlýna zavřelo a zvuk richtrovských kicháních postupně utichl v hlubokém šumění řeky, Matěj si vzal čistý had a začal otírat trychtýře. V mlýně na koření se sice mletí, ale nikdo nikdy neví, kolik pravdy se v tom pálivém prachu skutečně skrývá.

✦
Příběh se váže k památce Hornův mlýn na koření Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)