Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Wortnerův Dům
  • Příběh: Wortnerův dům

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Wortnerův dům
Smyšlený příběh

Příběh: Wortnerův dům

Příběh: Wortnerův dům
❧

„Kde jsi to schoval, ty lháči!“, zařval Matěj a prudce přítlačil muže k chladné zdi. Prsty mu sklouzly po vlhkém kameni, který voněl po starém prachu a stuhlé vápence. V úzkém prostoru mezi dvěma domy, které teprve nedávno spojil jeden společný hřeben z kamene, se ozval tupý náraz těla o zeď.

Jan Kelbl, muž s tváří zčervenalou hněvem i úsilím, se jen zlobivě odvrátil. V rukou svíral kousek pergamentu, který se v mrazivém vzduchu třásl. Nebyl to jen papír. Byl to dluh, který přetrvál desetiletí, stín z dob, kdy v těchto ulicích vládila jiná krev a jiné zákony. Matěj chtěl vědět, proč Jan utrácí celé své jmění za to, aby z těchto dvou starých domků stvořil jeden velkolepý palác s cimbuřím a věžičkami, které vypadaly jako z pohádky, přestože v nich nikdo nebydl jako král.

„Tohle není o kamenech, Matěji. Je to o krvi, která do země zapadla,“ procedil Jan skrz zuby.

Vstoupili dovnitř, do prostor, kde se nad nimi klenuly hrotité oblouky. Světlo pochodní tančilo po klenbách a vrhalo obří stíny na stěny. Jan zastavil v místě, kde se dvě původní stavby setkávaly. Právě zde, v samotném srdci domu, se vzduch zdál být hustší, těžší, jako by zde zůstal uvězněn vzpomínaný hřích.

Jan pomalu rozvinul pergament. Byl to úpis. Starý, zažloutlý, s podpisy, které už dávno nepatřily živým. Jména, která tam stála, vyvolávala mrazení. Jan Žižka, muž, o kterém se mluvilo jako o bouři, zde kdysi stál a půjčoval si peníze od žen, které město později vyhnalo. Jan Kelbl věřil, že pokud domů vdechne nový život, pokud z něj udělá pevnost saturovanou krásou renesance, možná utichne ozvěna toho, co se stalo v roce tisíc pět set šest.

„Proč to děláš? Ten dluh už nikdo nevymaže,“ vyjekl Matěj a udělal krok vpřed.

V ten moment se stalo něco, co v žádné kronice není zapsáno. V tichu domu, kde byste slyšeli i pád jediné kapky vody, se ozval zvuk. Nebyl to krok ani šepot. Byl to jasný, kovový zvuk, jako by někdo v prázdném prostoru nad nimi, v místě, kde byla jen klenba a střecha, prudce dopadl železným mečem o kamennou dlažbu.

Oba muži ztuhli. Jan zvedl zrak k hřebínkovému pásu klenby. V horních roších, tam, kde se stýkaly staré gotické zdivy s novými zdobami, se začal šířit podivný chlad. Nebyl to chlad zimního rána, ale ledový průvan, který přicházel z místa, kde žádné okno nebylo.

„Slyšel jsi to?“ zašeptal Matěj a poprvé se v jeho hlase objevila skutečná hrůza.

Jan neodpověděl. Díval se na pergament v ruce. Inkoust, který byl před minutou suchý a vybledlý, začal pomalu tmavnout. Písmena se začala rozpouštět a stékat po papíře jako černé slzy, až z listu nezbylo nic než prázdná, špinavá flutrák.

V ten moment se z hloubky domu ozval smích. Nebyl to lidský smích, ale suchý zvuk, připomínající tření dvou kamenů o sebe. Jan Kelbl pustil prázdný papír a pomalu ustoupil směrem k portálu. Věděl, že stavba domu s jehoatitami a cimbuřím nebyla jen otázkou mramoru a vápna. Byla to snaha postavit zeď mezi přítomností a něčím, co odmítá odejít.

Když Jan opustil místnost, v klenbách zůstal jen tichý, rytmický zvuk. Jako by někdy v hloubi zdivů někdo neustále počítal mince, které mu nikdy nebyly vráceny.

Kdo dnes vstoupí pod ty renesanční klenby, možná pocítí jen chlad starého domu. Ale pokud ztichne a přiloží ucho k kamenným opěrákům, možná uslyší ozvěnu dluhu, který se nevrací v penězích, ale v přítomnosti, která z domu nikdy neodšla.

✦
Příběh se váže k památce Wortnerův dům Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)