Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Hradiště Šance (Hostivař)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Hradiště Šance (Hostivař)
Smyšlený příběh

Příběh: Hradiště Šance (Hostivař)

Příběh: Hradiště Šance (Hostivař)
❧

„Odnes je pryč, nebo je necháš v ohni!“ vykřikl Vokos a svaly na jeho předloktí se napjaly, když v dlaních svíral těžký bronzový nůž. Před ním stála žena s rozcuchanými vlasy, v rukou koutnohnízdí z hlíny, ze kterého unikala tenká proudová nit hustého, bílého kouře. Kolem nich vřela krev hradiště. Vzduch byl těžký a lepkavý od pachu spáleného dřeva a mokré země, která pod nohama začala bublat horkem.

Vokos nečekal na odpověď. Uhryl ji za rameno a strhl ji směrem k východnímu valu. Pod nimi se roztahovala hluboká propast ostrohu, kde v dálce šuměl Botič, zatímco nad jejich hlavami praskaly kmeny domů a hurlsky sypaly jiskry do šedého nebe. To nebylo jen přepadnutí zvenčí. Oheň se šířil zevnitř, jako by samotná země pod jejich nohama rozhodla, že čas lidi z tohoto kopce vymazat.

„Oni už jsou tady,“ zašeptala žena, když ji Vokos přitiskl k horkému dřevěnému opevnění. Její hlas nebyl plný strachu, ale zvláhního, mrazivého klidu. „Přišli si pro to, co jsme do hlíny zakopali před sedmi zimami. Teď už to nikdo neudrží.“

Vokos se rozhlédl. Valy, které měli chránit před nepřáteli z okolních lesů, teď hořely s neúměrnou intenzitou. Plameny měly podivnou, modravou barvu a neohýbal je vítr, nýbrž se plazily po zemi jako hladoví hadi. Viděl své soukmeny, jak běží k bráně, ale jejich pohyby byly trhané, nepřirozené. Některý z nich se zastavil a začal se smát, přestože mu z vlasů stoupal dým a kůže na tvářích mu tálila jako vosk.

„Běž k potoku! Utíkej, dokud cesta ještě existuje!“ zaječel Vokos a strčil ženu do hustého křoví, které vedlo dolů z ostrohu. Sám se však otočil zpět k centru osady. Musel najít to, co žena zmínila. V hloubi hradiště, tam, kde stál největší dům staršího, se země rozestoupila. Nebyl tam jen popel. V trhlině viděl něco, co tam být nemělo — hromadu stříbrných předmětů a kostí, které nepatřily žádnému z nich. Byly příliš velké, příliš hladké.

Když se Vokos sklonil, aby něco z toho zachránil, ucítil na kůži náhlý, ledový chlad, přestože kolem něj zuřil žár. Z hloubi trhliny se ozval zvuk, který připomínal praskání lodu na řece v mrazu, jenže v plamenech. Z temnoty se natáhla ruka. Nebyla z masa, byla z popela a starého zapomnění, a její prsty se pevně sevřely kolem jeho zápěstí.

Vokos nezakřičel. Ten stisk mu okamžitě vyrazil dech a vyčerpal veškerou sílu z jeho těla. Cítil, jak do něj proudí obrazy míst, která neexistují, a hlasy lidí, kteří mluvili jazykem starým jako samotné hory. Plameny kolem něj najednou ztichly, jako by ztuhly v očekávání.

Žena, která ho pozorovala z okraje lesa, viděla jen, jak se Vokos pomalu noří do hloubi země, zatímco hovaly hradiště s hlučným prasknutím definitivně zřítily a pohřbily ho pod vrstvou spečeného jílů a uhlí. V ten moment utichlo vše. Zůstal jen šum Botiče v údolí a ticho, které bylo příliš těžké na to, aby ho někdo mohl přerušit.

Když se po staletích lidé vrátili na toto místo, našli jen spečené zbytky valů a ticho louky. Ale ti, kteří tam přicházejí dnes, občas cítí v srpnovém horku náhlý, nevysvětlitelný mráz v zádech a mají pocit, že z hloubi země je někdo pozoruje.

Někdy v noci, když vítr z údolí přejde na vrchol ostrohu, lze slyšet tiché škrábání prstů o kámen, jako by se někdo stále snažil vyhrabat z popela zpět do světa živých.

✦
Příběh se váže k památce Hradiště Šance (Hostivař) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)