Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Vodní Mlýn (Holubov)
  • Příběh: Vodní mlýn (Holubov)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Vodní mlýn (Holubov)
Smyšlený příběh

Příběh: Vodní mlýn (Holubov)

Příběh: Vodní mlýn (Holubov)
❧

„Tohle je podvod! Můj obilí je lehčí, než když jsem ho z vozu vykládal, mlynáři zvrátku!“

Hrabě Jindřich z Rožmberka tloukl svou těžkou botou do prachové podlahy a tvář mu zruděla až za ušima. Stál uprostřed mlýnice, kde vzduchem vířil jemný bílý prach, který mu sedal na drahý sametový kabát a lepil se na rozježbované obočí. Vzduch voněl sladce, jako čerstvě namleté zrno a vlhkým dřevem, které neustále vibrovalo díky síle vody z Křemžského potoka.

Mlynář Matěj, muž s tváří jako vytesaná z dubového kmene a očima, které se smály dříve, než otevřel pusu, jen klidně opřel lokty o hrubou dřevěnou desku. V ruce žongloval s malým hrstí mouky.

„Vznele vostro, voda dnes teče zvláště prudce,“ odpověvěl Matěj tichým, pomalým hlasem. „Kolo se točí tak rychle, že to zrna v mlýně v podstatě odlehčilo. Je to ta nová věda, o které píší v knihách z Itálie. Voda z potoka v kombinaci s rychlostí kola vymaže z obilí těžké části, aby vám zvala chlebíky lehké jako obláčky.“

Hrabě ztuhl. Itálie byla v té době vrcholem moudrosti a mlynář z Holubova, i když byl jen poddaný, mluvil s takovou jistotou, že Jindřich na moment zapomněl, jak se počítají pytle.

„Lehké jako obláčky?“ zopakoval hrabě a zřejmě si představil, jak se jeho stůl v zámku zaplní nadýchaným pečivem, které bude závidět celý kraj. „A to je možné? I když je mouky o tři pytle méně?“

„Přesně tak,“ přikývl Matěj a ukázal prstem na stěny budovy, kde se v bílé omítce rýsovaly krásné ozdobné vzory. „Vidíte tyto obrázky na zdech? To jsou znamení rovnováhy. Pokud by mlýn lhal, tyto vzory by začaly praskat. Ale podívejte se, jsou pevné jako skála. Voda v potoce dnes prostě rozhodla, že vaše obilí bude nebeské.“

Hrabě se rozhlédl po místnosti. Hluk vodního kola, které s pravidelností srdce tlouklo do základů domu, mu v hlavě trochu zamastil úvahy. Matěj věděl, že v ten moment musí zasadit poslední ránu.

„Kdybych vám však pomohl s nějakým speciálním přísunem vody, mohl bych zkusit zbytek zrn ztěžkat zpět, aby chleby sice nebyly ležké, ale zasytily jako hovězí steak. Jenže to vyžaduje speciální olej na hřídel, který stojí drahý groš,“ dodal mlynář s nenápadným povzdechem.

Hrabě, který se nechtěl zdát hloupý, ale zároveň toužil po nejlepším chlebu v Jižních Čechách, okamžitě vytáhl z kapsy stříbrnou minci. „Tady máte! Udělejte to nejlepší z možného, vy chytrý řemeslníku!“

Matěj minci chytil s takovou rychlostí, že skoro neviděli, jak zmizela v jeho zástěře. Poté hraběho s úctou doprovodil k východu, přičemž mu cestou vyprávěl o tom, jak je voda v Holubově svatá a jak v ní žijí duchové, kteří pomáhají mletí, pokud se je nespící mlynář správně vyvolá.

Když se brána za šlechticem zavřela a zvuk jeho koní utichl v dálce, Matěj se opřel o zeď s psaníčkovými vzory a vybuchl v hromovém smíchu. Zprostřed mlýnice vytáhl tři pytle mouky, které si „odlehčil“, a začal je přenášet do tajného skladu v přízemí.

„Itálie, Itálie,“ mumlal si pro sebe a otíral si čelo. „Stačí říct pár slov o vědě a šlechtici zapomenou, jak se sčítá jedna k jedné.“

Jenže příběh tím nekončil. O týden později se hrabě vrátil, tentokrát v doprovodu svého kuchaře. Vypadali oba velmi spokojeně.

„Matěji! Ty jsi zázrak! Ten chléb byl sice malý, ale nejlehčí, jaký jsem kdy jedl. Celý dvor mluví o mých nebeských rohlících!“ vykřikl Jindřich a s nadšením vyložil na stůl další hromadu stříbrných mincí. „Chci, abys mletí provedl znovu, a tentokrát použij ten nejdražší olej, ať jsou ty rohlíky úplně neviditelné!“

Matěj ztuhl. Podíval se na mince, pak na nadšeného hrabě a pak na svou mlýnku. Uvědomil si, že právě našel způsob, jak zbohatnout, aniž by musel mlet jediné zrno víc, než bylo potřeba.

Kdo dnes navštíví tyto zdi a dotkne se starých sgrafítů, možná v šumu vody z potoka stále slyší tiché chichotání mlynáře, který dokázal prodat vzduch za stříbro.

✦
Příběh se váže k památce Vodní mlýn (Holubov) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)