Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Kodský Mlýn
  • Příběh: Kodský mlýn

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Kodský mlýn
Smyšlený příběh

Příběh: Kodský mlýn

Příběh: Kodský mlýn
❧

„Tady to stojí, vy líný sýčřu, a vy mi tvrdíte, že mlýn v mrazech stojí!“ zařval pan Vilém Slata, když jeho těžké boty s kovovými přezky s hlasnessí kanónu dopadly na mokrou dlažbu.

Tomáš Vavrovec, muž s tváří opečpěnou od prachu a očima bystrými jako u liska, ani ne mrkl. Jen v klidu přisunul lopatu k mlýnskému žernu a s ledovým klidem odpověděl: „Voda teče, pane purkrabí. Kdo říká, že mlýn spí, ten prostě nevidí, jak se tovař točí.“

Kolem nich se rozléhal hluboký, rytmický zvuk dřevěných ozubených kol, který vibroval až v kostech. Vzduchem se vznášel hustý pach čerstvě mleté špaldy a vlhkého kamene. Byl mrazivý leden a okolní krajina byla zakryta bílým pláštěm, který tlumil každý zvuk, jenom zde, v údolí u Tetína, vládla voda.

Vilém Slata, muž s červeným obličejem a temperamentem bouře, se podíval do rybníčku. Voda v něm byla čirá a tekutá, naprosto bez jediného krystalku ledu. Slata se zmateně podíval na své zamrzlé prsty a pak na proud, který s neúnavnou silou poháněl kolo.

„Jak je to možné? Všechny potoky v kraji jsou ztuhlé jako kámen! Vy jste tu vpustil nějakého ďábla, Vavrovče! Kde máte ten oheň, co vodu hřeje?“

Tomáš se vítězoslavně usmál a pokynul šlechtici, aby přistoupil blíž k vyvěračce. „Žádný ďábel, pane. Jen dar země. Tato voda leze z hloubky skal, kde je jí stále stejně. Je to voda z podsvětí, která nezná zimu. Zatímco vy v hradě topíte dřevem za zlaté mince, já tu mám zimu v rukou, ale v teple, které nikdy nevyhasne.“

Slata si zprůrazně odfrkl. Byl to muž, který věřil jen tomu, co mohl ovládnout nebo zdanit. „Podvod! Podzemní prameny jsou jen lůstry. Sázím deset zlatých dukátů, že do zítřka ranní zvonu voda zamrzne a vy mi zaplatíte dvojnásobek za lhaní!“

Tomáš Vavrovec se jen lehce poklonil. Věděl, že teplota jeho vody je stálá a nevyčůraná. Ale věděl také, že pan purkrabí je zrovna v náladě, kdy mu v hlavě hraje hudba z piva z místní hospody.

„Sázka platí, pane. Ale pokud voda zůstane tekutá, budete mi muset dovolit postavit k mlýnu ještě jednu komoru na zrno, a to bez dalšího poplatku za pronájem země.“

Slata souhlasil s takovou jistotou, že by za to vsadil i svůj nejlepší kůň. Večer toho dne se oba potkali v nedaleké krčmě. Tomáš objednal pro oba nejlepší pivo, které v té době v Tetíně nabízeli. Bylo to pivo husté, tmavé a s příchutí borovicového jehličí. Slata, v opilnosti z vlastního triumfu, vypil tři půllitry a začal vyprávět o své moci a o tom, jak mlynáře přelstil.

„Zítra ráno, Vavrovče, uvidíte, jak se ta vaše vyvěračka změní v kousek skla!“ hřměl Slata a v očích mu plály jiskry.

Tomáš jen tiše přikývl a s každým lokem piva víc pozoroval, jak se purkrabímu obličeji přidává červenost. V noci, když Slata v opilosti a chladu ztuhl v posteli, Tomáš vyrazil k mlýnu. Vzal hrst jemného, bílého prášku z vápencových skal, který našel v hloubi krasového systému, a opatrně ho rozprostřel po povrchu rybníčku.

Když Slata ráno přišel, zrzela mu krev v žilách. Povrch vody byl pokryt bílou, mléčnou vrstvou, která vypadala přesně jako led. Purkrabí s vítězným smíchem vykřikl: „Ha! Vidíte! Zamrzlo to! Dávejte dukáty!“

Tomáš však s klidem vzal dlouhý dřevěný hák a prudce jím do vody říz. Bílý povlak se rozstřískl a pod ním vyvřela čistá, tekutá voda, která s neúnavnou silou dál otáčela kolem.

„To není led, pane purkrabí, to jen vápenný květ z hloubky země. Voda teče dál a moje nová komora bude stát z vašich peněz i z vašeho povolení.“

Slata zůstal stát s otevřenými ústy, zatímco mlýn dál rytmicky bubnoval do ticha zimního rána.

Kdo dnes v údolí u Tetína uvidí tekoucí vodu v mrazech, možná ještě ucítí vzduchem ten starý pach vápence a slyší echo smíchu mlynáře, který dokázal přelstít i nejmocnějšího z pánů.

✦
Příběh se váže k památce Kodský mlýn Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)