Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Dům Čp. 5, Bubeneč
  • Příběh: Dům čp. 5, Bubeneč

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Dům čp. 5, Bubeneč
Smyšlený příběh

Příběh: Dům čp. 5, Bubeneč

Příběh: Dům čp. 5, Bubeneč
❧

„Kde jste to schoval, vy starý blázne! Vydejte to, nebo přísahám, že vás nechám v tomhle blátě!“

Křik mladého šlechtice rozšeplal ticho letního odpoledne. Jeho boty z jemné kůže se zabořily do vlhké země zahrady, zatímco držel za límec drobného muže, který se jen slabě usmíval. Byl to Januář, starý správce Obornického dvorce, muž s tváří jako vysušená švestka a očima, které viděly příliš mnoho tajemství královské obory.

Januář se nebránil. Jen pohlédl směrem k vysoké jehlancové střeše glorietu, který se tyčil nad zahradou jako strážce zapomenutého světa. Vzduchem se nesla těžká, sladká vůně rozkvétalých jasminek, která se mísila s pachem mokrého kamene a starého dřeva.

„Víte, pane mladý,“ zachrchlal Januář a jeho hlas zněl jako drcení suchého listí, „některé věci nejsou schované pro to, aby byly nalezeny. Jsou schované proto, aby zůstaly tiché.“

Mladý šlechtic, jménem Kristián, ho prudce strhl směrem k hlavní budově. Prošel kolem zděné pavlače s jejími oválnými otvory, které vypadaly jako prázdné oči sledující každý jejich pohyb. Vstoupili do prostor s valenými klenbami, kde panoval chlad a tma, i přes horký srpnovy den. Zvuk jejich kroků se odrážel od stěn a vytvářel zvláštní echo, jako by v místnosti byli v setsátku, nikoliv jen dva.

Kristián věřil, že v těchto zdech, které kdysi přebudoval arcibiskup Sobek, zůstal schován dokument, jenž mohl změnit jeho osud a vnést mu do kapsy tisíce zlatníků. Januář však jen stál v centru místnosti a díval se nahoru do hřebínků klenby.

„Podívejte se na ty stíny,“ zašeptal správce.

Kristián ztuhl. V koutě místnosti, kde světlo z okna nedosáhlo, se začalo hýbat něco, co nemělo mít tvar. Nebyla to postava, spíše hustší skvrna temnoty, která se pomalu převalovala po kamenné podlaze. Nebylo slyšet žádné kroky, jen tiché, rytmické syčení, připomínající dýchání obrovského zvířete.

„Co je to za trik?“ vyjel Kristián, ale jeho hlas ztřesal. Pustil správce a instinktivnětáhl ruku k jílku meče.

Januář se jen tiše zasmál a odstoupil k východu. „Tento dvorec není jen domem, pane. Je to brána. Arcibiskup sem nepřišel jen odpočívat v stínu stromů. Přišel sem něco uvěznit. A vy jste právě teď rozbil zámek svým hněvem.“

V ten moment se v místnosti rozlehlo hluboké, dunivé dunění, jako by se v základech domu něco pohnulo. Světlo v místnosti náhle zhaslo, přestože venku stále svítilo slunce. V naprosté tmě ucítil Kristián na své tváři ledový průvan, ačkoliv všechna okna byla zavřená. Cítil, jak mu kůže na zátylku ztuhla a v uších mu začalo zvonit.

Když se po několika minutách světlo vrátilo, Januář byl pryč. Zmizel bez stopy, aniž by vrzala jediná dveřmi. Kristián zůstal stát sám uprostřed chladné klenby, s prázdnou dlaní a tlukotem srdce, který mu hřměl v hlavě.

Na podlaze, přesně tam, kde předtím stál starý správce, ležela jediná věc: malý, starý klíč z černého železa, který byl horký na dotek, jako by právě vyšel z pece. Kristián ho zvedl, ale v tu chvíli si všiml něčeho zvláštního. Ve stěnách klenby se objevily nové praskliny, které tvořily obraz mapy, která neodpovídala žádnému známému místu v Praze.

Klíč v jeho dlani začal jemně vibrovat, jako by volal někoho, kdo už dávno neměl hlas. Kristián nikdy nenalezl dokumenty, které hledal, ale zbytek svého života strávil posedlý hledáním dveří, které tento klíč otevíral.

Dnes už nad těmito klenbami nestojí žádné stropy, žádný gloriet ani čínský pavilon. Země v Bubenči uchovala tajemství hluboko pod povrchem, kde v tichu spí věci, které by nikdy neměly být probuzeny. Kdo dnes přejde místem, kde stál Obornický dvorec, možná ucítí náhlý chlad a zaslechne tiché, rytmické syčení vycházející z hlubin země.

✦
Příběh se váže k památce Dům čp. 5, Bubeneč Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)