Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Holoubek

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Holoubek
Smyšlený příběh

Příběh: Holoubek

Příběh: Holoubek
❧

Krev stékala po studené oceli meče a kapala do prachu, který vířil v horkém letním vzduchu. Bohuš ze Starče zabořil patky bot do měkké země a pevně sevřel jíl pod nohama, zatímco nad ním vrzaly dřevěné konstrukce palisád. Kolem něj vřela bitva, křik mužů se mísil s kovovými údery a zápachem potu a strachu. Hrad, který právě dostal od svého bratra Konráda, nebyl jen hromadou kamenů na vyvýšenině, byl to hřebík zatloužený do srdce krajiny, obklopený z tří stran hlubokým srázem a vodou, která dál pod nimi v tichosti střežila tajemství útočících.

„Ustupte k hradbám! Nechte je vyčerpat v úzkém hrdle!“ řval Bohuš a jeho hlas se třásl únavou.

Jeho zrak se upřel na protější stranu, kde se v mlze zvedal prapory nepřátel. Věděl, že pokud ztratí kontrolu nad jedinou cestou, která vedla nahoru k hradu, všechno bude ztraceno. Vzduch voněl železem a spáleným dřevem. Jeden z jeho mužů, mladý chlapec s roztrhaným oděvem, klesl na kolena a držel se za otevřenou ránu v boku. Bohuš k němu na vteřinu pohlédl, ale oči mu okamžitě vtáhla postava v černém plášti, která stála na okraji srázu. Byl to zrádce, někdo, kdo znal každou tajnou cestičku v okolí Chroustova a právě teď signalizoval rukou útočným jednotkám, kde je obrana nejslabší.

Bohuš pocítil, jak mu v hrdle stojí žluč. Neměl čas na hněv, jen na akci. S prudkým výkřikem se vrhl dopředu, rozsekal vzduch širým obloukem a srazil prvního útočníka k zemi. Meč s tupým zvukem narazil do kůže a kosti. Cítil, jak mu v plicích pálí srážka prachu a dýmu. Každý pohyb byl těžký, jako by nosil na ramenou celé zdi svého nového domova.

„Tady neprojdete!“ zaryl se do země a jeho hlas zněl jako drcení kamenů.

Bitva se změnila v krvavý tanec v prostoru, kde nebylo kam ustoupit. Kdotekoliv ztratil rovnováhu, skončil v hlubinách pod hradem. Bohuš viděl, jak jeho muži bojují s zoufalstvím lidí, kteří vědí, že za nimi je jen propast a voda. V jeden moment se ocitl tváří v tvář veliteli útočících. Oba se zastavili, dýchali těžce a z jejich úst vyletovaly bílé obláčky páry, přestože bylo léto. V jejich očích byl zrcadlový obraz nenávisti a touhy po moci nad tímto strategickým místem.

Bohuš udělal rychlý výpad, ale protivník ho uhnul a zasáhl ho do ramene. Ostrá bolest probleskla jeho vědomím jako blesk, ale místo aby ustoupil, využil setrvačnosti svého útoku a vrhl se proti němu celou svou vahou. Srazili se v blátě a prachu, oba zmatení, oba vyčerpaní. V tom chaosu Bohuš pocítil pod prsty studený kámen hradního základu. Ten kámen byl pevný, neochvějný, přesně takový, jakým chtěl být on sám. S posledním zbytkem sil přitiskl soupeře k zemi a mečem ukončil souboj.

Když utichly poslední křiky a nepřátelé se začali stahovat zpět do údolí, Bohuš zůstal stát na hradbách. Jeho zbroj byla rozbitá, ruka krvácela a v uších mu stále zvonilo. Podíval se dolů na vodu, která hrad obepínala jako ochranný prsten. Věděl, že toto vítězství je jen dočasné. Věděl, že hrad, který mu bratr daroval, bude přitahovat další hladové vlky, loupežníky a lidi s černým srdcem, kteří budou chtít z něj udělat hnízdo pro své zločiny.

Otřel si krev z tváře a pohlédl na hrobníky svých přátel, které právě vykopali v hradním dvoře. V ten moment se rozhodl, že tento hrad nebude jen pevností, ale symbolem jeho přežití. Jenže zatímco on stál na hrobích svých mužů a hleděl do dálky, z hloubky hradních chodeb se ozval tichý smích, který nepatřil nikomu z jeho vojska.

Kdo dnes stoupá po stezkách k těmto zříceninám, možná ještě slyší v šumu větru ozvěnu onoho posledního, znepřístupného smíchu, který přežil i samotné zdi.

✦
Příběh se váže k památce Holoubek Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)