Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Synagoga V Pelhřimově
  • Příběh: Synagoga v Pelhřimově

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Synagoga v Pelhřimově
Smyšlený příběh

Příběh: Synagoga v Pelhřimově

Příběh: Synagoga v Pelhřimově
❧

Prsty Jakuba Fischera drhly o drsnou, neomítnutou cihlu západního průčelí, zatímco jeho pohled utkvěl na Davidově hvězdě, která se jako špičatý trn zarývala do podzimního nebe. Uvnitř už se rozeznívaly první tóny modlitby, ale on se nepohnul, jako by ho k novogotické stěně přikovala nějaká neviditelná síla. Z Růžové ulice doléhal jen vzdálený ryk trhovců, který však náhle přehlušilo zvláštní, rytmické bzučení, vycházející přímo z nitra stavby, jako by se tisíce včel rozhodly usídlit v jejích základech.

Jakub zatlačil do těžkých dubových dveří a vstoupil do sálu, kde vzduch těžce voněl včelím voskem a čerstvě vypálenou hlínou. Franz Renan z Vídně ještě nedokončil malby rostlinných ornamentů, jejichž úponky se plazily po stěnách jako živé bytosti, ale to nebyla výzdoba, co Jakuba zastavilo v polovině kroku. Uprostřed hlavní lodi, přímo na místě, kde nemělo stát nic než prázdné lavice pro muže, stála postava. Byl to muž v dlouhém, nepříliš čistém kabátě, který se neúčastnil bohoslužby, ale soustředěně hleděl do prázdného prostoru mezi sloupy.

Jakube, nevidíš tu záři? zašeptal muž, aniž by se otočil. Nebyl to nikdo z pelhřimovských sousedů, jeho hlas zněl jako drcení starých pergamenů.

Jakub sevřel okraj modlitební knihy tak silně, až mu zbělely klouby. V bočních lodích seděly ženy, jejich tiché šepotání se mísilo s pachem břidlice, která shora doléhala jako ledový závoj, ale v hlavní lodi bylo teplo, až se z toho tajil dech. Světlo, které do sálu dopadalo úzkými okny, se zde lámalo do nepravděpodobných, purpurových odstínů, které neodpovídaly žádnému slunci, jež kdy nad Pelhřimovem vyšlo.

Co to má znamenat? vydechl Jakub a udělal krok k cizinci. Ten se v tu chvíli pohnul s nepřirozenou lehkostí, jako by ho neovládala gravitace, ale nějaký jiný, vzdálený řád.

Položil ruku na desatero nad svatostánkem, aniž by se ho dotkl, a v tu ránu se celá synagoga zachvěla. Ornamenty na stěnách, ty Renanovy vinné listy a abstraktní květy, se začaly vlnit. Jakube, tohle místo není postaveno z cihel, ale ze vzpomínek na to, co teprve přijde, řekl cizinec a jeho tvář, do té doby skrytá ve stínu, se na okamžik vyjasnila. Jakub v něm spatřil muže, který byl v tu chvíli starý i mladý zároveň, s očima barvy vyhaslého popela.

Než stihl Jakub cokoli namítnout, muž se otočil a vykročil směrem ke stěně, kde žádné dveře nebyly. Prostě jí prošel, jako by to byla jen ranní mlha nad řekou Bělou. V ten moment bzučení ustalo a v sále zavládlo takové ticho, že bylo slyšet tlukot srdcí všech přítomných. Jakub se rozběhl ke zdi, přejížděl prsty po chladných cihlách a hledal jakoukoli trhlinu, jakýkoli náznak, že se stěna otevřela. Nic. Jen pevná, neústupná novogotická vazba, která tu měla stát věky.

Když se po bohoslužbě všichni rozešli, zůstal Jakub v synagoze sám. Znovu a znovu procházel prostor mezi sloupy, kde muž stál, a snažil se pochopit, co se mu snažil sdělit. Pokaždé, když se dotkl cihly v místě, kde postava zmizela, cítil pod prsty místo kamene podivné, pulzující chvění, které jako by ho zvalo, aby se podíval hlouběji.

Jakub Fischer se nikdy nedozvěděl, kdo byl ten cizinec a jak dokázal projít zdí, která byla postavena tak pevně, aby přežila staletí. Roky běžely, synagoga v Růžové ulici stála, v zimě ji pokrýval sníh a v létě do ní pronikalo slunce, které se občas lámal do oněch podivných purpurových barev, jež si nikdo z místních nedovedl vysvětlit. Když se po desetiletích začaly synagogy vyklízet a měnit na skladiště, lidé se místu vyhýbali, protože i v největším horku z něj sálal ledový chlad a zdi tiše bzučely.

Dnes na tom místě stojí obchodní dům, na jehož fasádě byste marně hledali stopu po Davidově hvězdě nebo po Renanových květech. Přesto ti, kteří v Růžové ulici zastaví přesně v místech, kde kdysi stával východní svatostánek, někdy cítí, jak se jim pod nohama zachvěje dlažba a vzduch na okamžik zavoní včelím voskem a prastarou modlitbou. To místo si své tajemství odneslo pod beton a asfalt, ale kdo ví, zda se čas od času neotevře, aby vpustilo dovnitř dalšího poutníka, který je ochoten uvěřit, že zdi jsou jen iluzí.

✦
Příběh se váže k památce Synagoga v Pelhřimově Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)