Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Dům Čp. 137
  • Příběh: Dům čp. 137

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Dům čp. 137
Smyšlený příběh

Příběh: Dům čp. 137

Příběh: Dům čp. 137
❧

„Tady to je, v té zdi to zůstalo!“ zakřičel Matěj a prstem ukázal na masivní kameny středověké hradby, která tvořila zadní stěnu domu. Jeho prsty se třesly, když přitlačil dlaně k chladnému povrchu zdiva, z něhož sálal vlhký mraz, i když venku v ulicích Prachatic panovalo horké léto.

Vedle něj stál pan Urban, uznávaný měšťanský písař s tváří vrytou jako starý pergamen. Urban se nepohnul. Díval se na Matěje s výrazem, v němž se mísil strach s nevěřením. V místnosti s valenou klenbou bylo ticho, které přerušoval jen vzdálený zvuk kovářského kladivečka z blízké ulice a tiché kapání vody kdesi v hloubi sklepů.

„Nemůžeš tam nic vidět, chlapče. To jsou jen stíny,“ odpověděl Urban chraplavě, ale oči měl upřené přesně tam, kde Matěj ukázal.

Matěj však neustupoval. V ruce svíral starý klíč z černého železa, který našel v jedné z komor v přízemí. Klíč nepasoval do žádných dveří v domě, ale když jím Matěj lehce zaklepal o hrubou omítku hradby, zdivo odpovědělo. Nebyl to zvuk dutého prostoru, ale hluboký, kovový tón, jako by hluboko v kamenech zvonil obrovský zvon.

„Slyšíte to? To není kámen. Tady je něco schované,“ vyhrkl Matěj a začal onglesy hrabat v mlítkovité spáře mezi kvádry.

Urban ho prudce popadl za rameno a odtáhl ho od zdi. Jeho stisk byl nečekaně silný. „Tento dům má své stráže, Matěji. Podívej se nahoru, na ty věžičky se střílnami. Myslíš, že je postavili jen pro krásu? Abychom mohli sledovat nepřátele zvenku, nebo abychom hlídali, co se nesmí dostat vně?“

Matěj se prudce odvrátil k oknu. Právě v tu chvíli zahlédl v odrazu skla něco, co ho zmrazilo v mizech. V horním patře, v místnosti s vykrajovaným polem na stropě, stál někdo. Byla to postava v dlouhém šedém plášti, která se nepohybovala. Jen tam tak stála a dívala se dolů na něho. Matěj však věděl, že v tom patře není nikdo. Právě před hodinou tam Urban zamkl dveře a klíč nechal v kapse.

„Kdo je nahoře?“ vyhrkl Matěj a ukázal prstem vzhůru.

Urban se podíval, ale v odrazu už nic nebylo. Jen prázdná místnost a ticho. Písař však zbělel. Pomalu se otočil k zadní zdi, kde Matěj před chvílí zaklepával. Na vlhké omítce, přesně v místě, kde se dům spojoval s hradbou, se začala objevovat skvrna. Nebyla to voda. Byla to tmavá, hustá tekutina, která vypadala jako černé inkousty, a která se proti všem zákonům gravitace neściekala dolů, ale plula pomalu vzhůru, směrem k stropu.

„Uteč odtud,“ zašeptal Urban a jeho hlas zněl, jako by přišel z hluboké studny. „Kdo jednou probudí ozvěnu v hradbách, ten už nikdy neodejde z tohoto domu úplně.“

Matěj nečekal. Vyrazil z místnosti, proklouznul kolem klenutých komor a vyběhl hlavní branou do slunečného světla Prachatic. Cítil na tváři horký vzduch a cítil vůni čerstvě pečeného chleba z okolních pekáren. Všechno kolem něj bylo normální, až na jednu věc. Když se zastavil a podíval se zpět na mohutnou obloučkovou atiku domu čp. 137, uviděl v jedné ze střílen věžičky záblesk černého železa.

Byl to ten samý klíč, který měl právě teď v sevřené dlani.

Matěj se podíval do své ruky. Dlaň byla prázdná. Klíč zmizel, ale v místě, kde ho držel, zůstala vypálená černá stopa ve tvaru starého znaku, který v žádném z městských knihovních spisů neexistoval.

Od té doby Matěj nikdy nenávštěvil žádnou ulici, která by vedla k hradbám, ale každou noc, když zavře oči, slyší ten samý kovový tón. Tón, který ho volá zpět k domu s bílými šambránami, kde v tichu klenub zůstalo něco nedovypovídané.

Kdo dnes přiloží ucho k hrubé zdi v zadní části domu, možná uslyší, jak hluboko v kamenech někdo stále tichounce zaklepává.

✦
Příběh se váže k památce Dům čp. 137 Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)