Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Městské Opevnění (Prachatice)
  • Příběh: Městské opevnění (Prachatice)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Městské opevnění (Prachatice)
Smyšlený příběh

Příběh: Městské opevnění (Prachatice)

Příběh: Městské opevnění (Prachatice)
❧

„Utíkej, Mikuláši, a ani se neohlížej, dokud neuslyšíš zvon z kostela!“ zakřičel Jakub a prudce ho strčil směrem k Dolní bráně. Chladný vítr z hlubokých šumavských lesů bičoval jejich tváře a přinášel s sebou pach mokrého kamene a starého železa. Mikuláš zakopal o hrubou dlažbu, v dlaních křečovitě svíral pergamen, který mu Jakub v letzteční vteřině vrazil do ruky.

Kolem nich se v šeru vlněly stíny hradebních bašt. Tyto mohutné kamenné válce, které měly město chránit před nepřáteli zvenčí, teď působily jako tichí svědkové něčeho mnohem děsivějšího. Jakub stál v ústí brány a jeho zornice byly rozšířené, zrak upřený na prázdný prostor parkánu, kde se nic nehýbalo, přestože oba slyšeli ten zvuk. Byl to rytmický, kovový skřípot, jako když někdo táhne těžký řetěz po hrubém pískovci.

Mikuláš se zastavil a zaryl prsty do studivého povrchu vnější hradby. Cítil, jak mu pod prsty vibruje kámen. Prachatice byly v tu dobu městem bohatým, městem s pevnými zdmi, které měly odolat i palným zbraním. Ale v tu noc se zdálo, že hradby nechrání ty uvnitř před světem, nýbrž drží uvnitř něco, co už by dávno mělo být zapomenuto.

„Kdo to je, Jakube? Kdo tam je?“ vyhrkl Mikuláš a hlas se mu třesl.

Jakub neodpovídal. Jen pomalu vzal z pasu krátký meč, ale ruka se mu třásla tak silně, že hiltas tloukl o kůž jeho opasku. „Nesmíš to přečíst nahlas. Co je v tom dopise, musí zůstat v tichu. Pokud to slyšíš, znamená to, že už je pozdě na modlitby.“

Zvuk řetězů náhle ustal. Nastalo ticho tak hluboké, až Mikuláš slyšel vlastní bušení srdce. Pak se z hloubi hradebního prstence ozval hlas. Nebyl to křik ani šepot, ale zvuk, který připomínal drcení kamenů v mlýnské mlýnici. Volal jméno, které v Prachaticích nikdo nevyřkl už dvě generace.

Jakub prudce vydechl a s výrazem naprostého zděšení odstoupil od brány. „Už je tady. Vrať se do města, běž do ulic a zavři dveře!“

Mikuláš však neuhnul. Podíval se na pergamen. Písmo bylo rozmazané, jakoby psané v hrobovém vlhku. Vteřinu poté pocítil na své šíji ledový dotek, přestože za ním stál pouze prázdný prostor hradebního ochozu. Cítil vůni starého prachu a hniloby, která vtrhla do nocního vzduchu jako náhlý mráz.

Když se Mikuláš konečně odvázal od omamění a podíval se zpět na svého přítele, brána byla otevřená dokořán. Jakub tam už nebyl. Nebyla tam žádná stopa zápasu, žádná krev, jen jeden jediný předmět ležící na zemi – Jakubův meč, který byl přehnutý v půlce, jako by ho stiskla neviditelná, nadlidská ruka.

Mikuláš utekl. Utěkl hlouběji do města, do úzkých uliček, kde se vnitřní hradby z čtrnáctého století staly součástí zadních stěn domů. Celou noc se schovával v koutě své komory, přitisknutý zády k omítkované zdi, která byla kdysi součástí obranného systému. Cítil, jak z kamene za ním sálá chlad, který nepatřil do tohoto světa.

Ráno město probudilo ticho. Jakub zmizel bez stopy. Nikdo z městské rady nevěděl, kam odešel, a nikdo neviděl, kdo by ho mohl vzít. Mikuláš nikdy nikomu neukázal pergamen. Strach ho přiměl spálit ho v krbu, ale popel zůstal v ohni žhnout nepřirozenou modrou barvou.

Dnes, když lidé procházejí kolem těch mohutných okrouhlých bašt a obdivují, jak unikátně se v Prachaticích dochovaly hradby, málokdo ví, proč se v některých úsecích v noci stále slyší tichý, kovový skřípot.

Kdo jednou přiloží ucho k chladnému pískovci vnější hradby, možná uslyší, jak z hloubky zdiva někdo tiše šeptá jména těch, kteří se nikdy nevrátili z parkánu.

✦
Příběh se váže k památce Městské opevnění (Prachatice) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)