Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Klicperova 4

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Klicperova 4
Smyšlený příběh

Příběh: Klicperova 4

Příběh: Klicperova 4
❧

Klíč od bytu v Klicperově ulici klouzal v zpocené dlani pana Václava Špalka, zatímco se jeho prsty třásly natolik, že kovový hrot neustále narážel do mosazného kování zámku. Za jeho zády dunělo Velké náměstí, ale uvnitř novostavby, do které vložil veškeré své jmění i naděje, panovalo mrtvé, tíživé ticho. Vzduch v chodbě páchl čerstvou omítkou, vápnem a podivně pronikavou vůní sušených levandulí, které v domě nikdo nesázel.

Pan Václav vstoupil a zabouchl za sebou těžké dveře. Zastavil se, aby popadl dech, a tehdy to zaslechl. Z horního patra, kde se měly nacházet pouze prázdné, dosud neobydlené pokoje, se ozvalo lehké, rytmické ťukání podpatků. Kroky nebyly těžké, patřily někomu, kdo se pohybuje s neuvěřitelnou lehkostí, snad jako by se vznášel pár centimetrů nad parketami. Václav ztuhl. Věděl, že v domě nikdo není. Stavitelský dozor už dávno odešel a on sám měl klíče jen pro sebe.

Kdo je tam? vyhrkl, ale jeho vlastní hlas v novém prostoru zněl cize a vyplašeně.

Odpovědí bylo jen zastavení kroků a následné zašustění látky, jako když se těžký hedvábný závěs otře o drsnou zeď. Václav vyběhl po schodech, srdce mu bušilo až v krku. Když dorazil do prvního patra, kde měly být vzorové místnosti obchodu, zastavil se. Okny proudilo odpolední světlo a vykreslovalo na podlaze ostré geometrické obrazce. Uprostřed místnosti stála židle, kterou tam ráno nechal. Byla převrácená, ale na jejím sedadle ležel drobný, stříbrný předmět.

Byl to náprstek. Starý, zčernalý náprstek, jaký používaly švadleny před mnoha lety, pokrytý jemnými vrypy, které tvořily obrazec připomínající lidskou tvář. Václav se k němu pomalu přiblížil. Když na něj sáhl, ucítil prudký chlad, který mu vystřelil od konečků prstů až k rameni. V tu chvíli se ozvalo prásknutí okenní tabulky, ačkoliv venku nefoukal ani vánek.

Václav se otočil k oknu, které hledělo do Klicperovy ulice. Sklo bylo celé, přesto se na něm z vnitřní strany objevily otisky drobných prstů, jako by se někdo snažil dostat dovnitř z místnosti, kde právě stál. Znovu se ozvaly kroky, tentokrát však zpoza jeho zad, z chodby, kterou právě prošel. Byly rychlé, rozhodné a směřovaly přímo k němu. Václav se bleskově otočil, ale chodba byla prázdná. Jediné, co uviděl, byla otevřená skříň vestavěná do zdi, ze které se linul chlad a vůně levandule.

Utíkal ven, neschopen se zastavit, dokud se neocitl pod obloukem podloubí na náměstí. Zastavil se až u protějšího rohu a podíval se vzhůru ke svému domu. V oknech prvního patra se na zlomek sekundy objevila postava. Žena v šedých šatech, s tváří skrytou v šeru mansardy, hleděla přímo na něj. Její ruka se pomalu zvedla a přitiskla na sklo v místě, kde před chvílí Václav viděl otisky prstů.

Druhý den ráno se Václav vrátil s dělníky, odhodlán najít logické vysvětlení. Prohledali každý kout, každou skulinu pod podlahou i za obložením stěn. Náprstek nikde nebyl. Skříň v chodbě byla prázdná a klidná. Dělníci se mu smáli, že ho přemohla únava z náročné stavby. Václav mlčel. Věděl, co viděl. Věděl, že ten dům nebyl jen hromadou cihel a moderních linií, které tak kritizoval architekt Kotěra pro jejich přehnanou strohost. Ten dům si někoho vybral.

Nikdy se neodvážil v prvním patře přespat. A když dům později obsadily jiné rodiny a obchody, občas se stávalo, že obchodníci našli své zboží přerovnané v podivných vzorcích, nebo slyšeli šustění látek, když už bylo dávno zavřeno. Obyvatelé si na to zvykli, říkali tomu jen dům se svou vlastní vůlí.

Václav J. Špalek se do konce života ke svému domu vracel jen za denního světla a nikdy se nepodíval přímo do oken prvního patra, když stál na náměstí. Bál se, že by tam tu ženu uviděl znovu, jak čeká, až si opět přijde pro svůj stříbrný náprstek. Dnes, když projdete kolem a zadíváte se na okna, která se tak liší od původního návrhu, možná ucítíte ten samý chlad a vůni, která tam nepatří. Můžete vejít dovnitř a hledat, zda někde v prachu na římse neleží zapomenutý kovový kroužek, ale buďte opatrní – některé dveře v Klicperově ulici se otevírají jen tehdy, když vy sami nejste připraveni.

✦
Příběh se váže k památce Klicperova 4 Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)