Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Židovský Hřbitov V Brně
  • Příběh: židovský hřbitov v Brně

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

židovský hřbitov v Brně
Smyšlený příběh

Příběh: židovský hřbitov v Brně

Příběh: židovský hřbitov v Brně
❧

Kladivo dopadlo na čerstvou maltu s tupým, vlhkým zvuky, který se roznesl mezi dosud prázdnými obvodovými zdmi. Mistr stavitel Anton Onderka si otřel zpocené čelo hřbetem špinavé ruky a vzhlédl k horkému červencovému slunci, jež právě pálilo do nově vyměřených parcel v židenických polích. Měl v kapse úřední listinu s pečetí z devatenáctého července roku osmnáct set padesát dva, která stvrzovala, že brněnská obec zde smí konečně začít pohřbívat své mrtvé. Práce spěchaly, protože lidé bez domova pro své zesnulé čekali příliš dlouho, od oněch temných staletích, kdy král Ladislav vyhnal jejich předky od Zelené brány a jejich staré hroby pohřbil pod koleje a hradby.

Onderka se otočil k svému pomocníkovi, mladému tesaři jménem Ignác, jenž měl přinést poslední dubový kůl k vytyčení nejstarší severní sekce. Ignác však stál nehybně pár kroků opodál, zrak upřený do vysoké trávy, prsty křečovitě svírající dřevěný kolík.

Nezvedej to, šeptem utrousil Ignác a jeho hlas se podivně chvěl, aniž by spustil oči ze země.

Onderka udělal dva kroky kupředu, prach pod jeho botami šustil. V trávě, uprostřed nově zakoupeného pozemku, kde dosud noha živého člověka po koupi nepudila, ležel kámen. Nebyl to ledajaký balvan z pole, jaké zde nacházeli při každém kopání základů. Byl opracovaný, čtvercový, z šedivého pískovce, na jehož povrchu zářily v poledním žáru hluboké, ručně tesané hebrejské znaky. Okraje kamene pokrývala stará, ztvrdlá hlína smíchaná s kořeny plevele, které musely růst v zemi hluboko pod ornicí po celé věky.

To není možné, zamumlal stavitel a poklekl do prachu. Všichni věděli, že starý hřbitov u někdejší brány byl srovnán se zemí v roce patnáct set padesát čtyři a že královští úředníci tehdy nenechali kámen na kameni. Žádní mrtví se z těch míst neodnášeli. Jak se tedy mohla tato deska ocitnout zde, v Židenicích, kilometry daleko od místa zapomenutého před čtyřmi sty lety?

Ignác pustil svůj kůl na zem. S těžkým bouchnutím se zabořil do hlíny. Vzduch náhle ztěžkl, voněl po suchém prachu, rozpálených cihlách a něčem dalším, co stavitel nedokázal pojmenovat — po něčem studeném a zatuchlém, jako by se někdo dotkl kůže mrtvého člověka.

Když Onderka opatrně setřel dlaní prach z horní části nápisu, zatajil se mu dech. Písmena nebyla otesána náhodným směrem. Tvořila jméno, které v žádných nových matrikách brněnské obce nefigurovalo, protože tento člověk zemřel dávno předtím, než se sem kdokoli mohl vrátit. A co bylo nejhorší — pod jménem stál letopočet. Rok osmnáct set padesát dva. Ten, který právě začal.

Muži na staveništi ztichli. Zedníci odložili fúriky, zednické lžíce znehybněly ve vzduchu. Nikdo nic neříkal, jen bylo slyšet, jak kdesi v dálce na silnici rachotí kola projíždějícího vozu.

Onderka se pokusil kámen zvednout, ale prsty mu podklouzly na ledovém, vlhkém povrchu. Kámen se ani nehnul, jako by jeho kořeny sahaly až do středu země. Když se odpoledne vrátili s povozem a silnějšími lany, aby těžký kvádr odvezli stranou k budoucí hřbitovní zdi, místo bylo prázdné. Po kameni nezbyla ani stopa, jen v udusané hlíně zejí čtvercová jáma, z níž vanul chladný závan starého pohřebiště.

Nikdo v Brně o té události nechtěl mluvit, přestože stavba hřbitova pokračovala dál a brzy se stala největším místem posledního odpočinku na celé Moravě. Dodnes stojí vysoká cihlová zeď kolem tichých polí plných starých náhrobků, pod nimiž spí básníci, herci i lidé bez jmen, a brána čeká na každého, kdo chce vstoupit a zkusit najít odpověď v místech, kde čas plyne jinak.

✦
Příběh se váže k památce židovský hřbitov v Brně Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)