Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Socha Nová Opava

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Socha Nová Opava
Smyšlený příběh

Příběh: Socha Nová Opava

Příběh: Socha Nová Opava
❧

„Tady to končí, pane Havle, už víc z toho pískovce nevymačkáte,“ zasyčel starší dělník a s praskotem zapálil cigaretu.

Vincenc Havle neodpověděl. Stál v centre sádů Svobody, kde se vlhký vzduch mísil s pachem čerstvě vykopané hlíny a vápna. Jeho prsty, hrubé a špinavé od kamenného prachu, přejely po hladké lícní kosti ženy, kterou právě vznášel nad starým osmibokým podstavcem. Byla to chvíle, kdy se moderní tvar setkával s kamenem z minulého století. Voda z kašny ještě netekla, ale ticho kolem nich bylo tak husté, že Vincenc slyšel vlastní tlukot srdce.

Když se v roce 1958 stoupala socha k nebi, město Opava bylo jiné. V ulicích přistišlo napětí z doby budování nového světa, ale tady, v stínu stromů, se zdálo, že čas zastavil. Vincenc však nehledal klid. Hledal něco, co v pískovci zůstalo skryté.

V noci, kdy měl být dokončován poslední detail spodního pláště, se k soše přišel muž. Jmenoval se Bedřich a v městské správě měl na starosti parky. Nebyl to muž sloves, chodil v šedém plášti a mluvil jen tehdy, když to bylo nezbytně nutné. Bedřich přišel v době, kdy měsíc svítil jen slabě a rosa srazila prach z laviček.

„Vidím, že jí chybí dech,“ řekl Bedřich tichým, chraplavým hlasem.

Vincenc ztuhl. Stál v koutě s nářadím v ruce. „Je to alegorie města, Bedřichu. Je dokonalá.“

Bedřich se nepřiblížil k soše, ale zůstal stát na okraji fontány. Vytáhl z kapsy malý, vyhlazený kámen, který v měsíčním světle podivně svítil. Bez jediného slova ho vrhl doprostřed prázdné nádrže kašny. Kámen dopadl s tichým plesknutím do hromadící se vody. V ten moment se stalo něco, co Vincenc nedokázal vysvětlit. Pískovcová žena, která měla být nehybná a chladná, se mírně pohnula. Nebylo to zakmitání oka ani pohyb ruky, byl to pocit, jako by socha nadechla vzduch.

Vincenc přistoupil blíž, až mu v nose cítil pronikavý pach mokrého kamene a řas. Když sáhl po rameni sochy, pískovec nebyl studený. Byl vlažný, téměř horký, jako kůže skutečného člověka po dlouhém dni v létě. Bedřich už tam nebyl. Zůstal jen tichý šum listí v sadech Svobody a ta podivná, hřejivá aura, která obklopovala zosobnění města.

Následující dny se Vincenc vrátil k dílu s obavou. Každý večer, když z parku odcházeli poslední lidé, vracela se k soše stejná teplota. Muž v šedém plášti se už nikdy neobjevil, ale socha začala vyzařovat zvláštní sílu. Lidé, kteří kolem ní procházeli, najednou zastavovali. Někteří začali plakat bez důvodu, jiní se začali směji s neznámými cizinci. Bylo to, jako by pískvcová žena pohlcovala smutky a radosti všech, kdo v Opavě žil, a vracela je do vzduchu jako neviditelný proud.

Vincenc se pokusil Bedřicha najít, chtěl vědět, co za kámen do vody hodil. Zjistil však, že v městské správě nikdo s tím jménem nepracuje. Žádný Bedřich v parcích nebyl, žádný šedý plášť nebyl v evidenci. Jako by muž přišel z jiného času, aby probudil kámen k životu.

Když byla fontána konečně spuštěna a voda začala obmytávat osmiboký sokl, Vincenc poprvé v životě pocítil strach z vlastního díla. Viděl, jak se v hladině vody zrcadlí tvář ženy, ale odraz nebyl statický. Zdálo se, že v hloubi vody se postava usmívá, i když kámen nad ní zůstával přísně realistický a nehybný.

Dnes tam ta žena stále stojí, obklopená květinami a tichem parku. Kdo k ní přiloží ruku v tichém odpoledni, může pocítit ten samý zvláštní žár, který kdysi vyrazil z mrtvého pískovce. Jen nikdo neví, kam zmizel muž v šedém plášti a zda se v hloubce fontány stále skrývá ten jeden malý, svítící kámen, který městu vrací jeho duši.

Kdo jednou dotkne jejího ramene, už nikdy neodejde z Opavy úplně prázdný.

✦
Příběh se váže k památce Socha Nová Opava Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)