Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Městské Opevnění V Uherském Brodě
  • Příběh: městské opevnění v Uherském Brodě

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

městské opevnění v Uherském Brodě
Smyšlený příběh

Příběh: městské opevnění v Uherském Brodě

Příběh: městské opevnění v Uherském Brodě
❧

Železná mříž brány úpěnlivě zavyla v závěsech, když se pod náporem beranidla otřásla celá kamenná konstrukce. Oldřich z Kunovic si utřel krev a prach z čela hřbetem dlaně, na které ještě ulpívaly zbytky vápence z rozbité hradby. Nad hlavou mu hvízdaly šípy, které se s tupým mlasknutím zabodávaly do dřevěných trámů pod podlahou ochozu. Vzduch byl hustý, cítil v něm pach spáleného obilí, koňského potu a železa, které se dralo z otevřených ran jeho mužů.

Držte to! vykřikl tak hlasitě, až ho zabolelo v krku, a vrazil rameno do těžké dubové vzpěry, která bránila průchodu do vnitřního města. Na druhé straně hradeb slyšel dunění, které se podobalo bouři blížící se od karpatských hřebenů. Nebylo to jen dunění nohou útočníků, ale zvuk osudu, který se rozhodl, že tato královská bašta na břehu Olšavy dnes padne.

Jeden z jeho lučištníků se skácel k zemi, šíp mu probodl krk. Oldřich po něm ani nehlédl, jen přitáhl své muže blíž k průlomu. Věděl, že pokud ustoupí o jediný střevíc, cesta do srdce města bude volná a žádný z jeho lidí už nespatří zítřejší svítání. Podíval se na své ruce, které se třásly vyčerpáním a strachem, ale pak zaťal prsty do kamenného ostění tak silně, až mu zbělely klouby. Vzpomněl si na hrdost, s jakou král Přemysl Otakar II. kdysi hleděl na toto místo, když mu uděloval práva královského města. Tehdy se zdálo, že tyto hradby přečkají věky. Dnes se zdálo, že nepřečkají ani další hodinu.

Zvenčí se ozval nový zvuk. Zlověstné skřípění dřeva, které se láme pod tlakem, následované vítězným řevem těch, kteří věřili, že historie patří silnějším. Oldřich vytasil svůj meč, dlouhou čepel, která už mnoho let nebyla tak ostrá jako dnes. Podíval se na svého mladého panoše, jehož tvář byla bledá jako vyprané plátno.

Jdi k zadní bráně a řekni radním, ať vypustí příkop, zavelel Oldřich, zatímco jeho oči neustále sledovaly praskliny v kamenném zdivu, které se pod údery beranidla rozšiřovaly. Panoš na vteřinu zaváhal, jeho oči těkaly mezi velitelem a hroutící se branou. Běž! zařval Oldřich a v tu chvíli se ozvala rána, jako když se hroutí samotný svět.

Část hradby, která byla pýchou jejich obrany, se podlehla. Prach a kamenná drť se vyvalily do prostoru jako šedý přízrak. Oldřich se vrhl vpřed, právě když se v prachu objevily první siluety útočníků. Nebylo času na přemýšlení, nebyl prostor na strach. Byl jen rytmus meče, horkost krve a vědomí, že každý výpad je posledním pokusem o záchranu něčeho většího, než byl on sám.

Zápas byl nelítostný. V úzkém prostoru mezi sutinami se bojovalo tělo na tělo. Oldřich cítil každý nádech jako bodnutí v plicích, každý pohyb jako zápas s vlastní smrtí. Když se mu podařilo odrazit útok muže v těžké zbroji, na okamžik se zastavil a podíval se přes rameno směrem k městu. Viděl věže, které se tyčily nad střechami domů, a slyšel vzdálený křik žen a dětí, které se ukrývaly v hlubokých sklepeních.

V ten okamžik pochopil, že jeho úkolem není zvítězit, ale koupit čas. Čas, který byl pro město cennější než všechno zlato v pokladnici. S výkřikem, který v sobě nesl všechnu bolest i odhodlání jeho rodu, se vrhl proti přesile, která se valila do města.

Nikdo z těch, kteří tehdy stáli na hradbách, nepřežil, aby vyprávěl pravdu o tom, co se stalo v posledních minutách bitvy. Když prach opadl a slunce se sklonilo k obzoru, zůstalo jen ticho a rozvaliny, které byly svědky nekonečného boje o každý metr půdy. Mezi kameny, které dnes tvoří torza hradeb, se dodnes skrývá tajemství, zda se tehdy podařilo zachránit to nejdůležitější, nebo zda vše skončilo v popelu. Kdo dnes stane na místě, kde se hradby lámaly pod náporem mečů, a zaposlouchá se do šumění větru mezi kamennými kvádry, uslyší víc než jen ozvěnu minulosti — uslyší tlukot srdce města, které odmítlo být zapomenuto a které na své návštěvníky stále mlčky čeká.

✦
Příběh se váže k památce městské opevnění v Uherském Brodě Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)