Příběh: Brána usedlosti čp. 12

„No tak, Matějku, nečekej na mne! Jsi jako holub na zemi — stálý a nehybný!“ Zavrtěl hlavou a přitiskl se k betonové stříšce brány, aby se nepletl do vlajícího praporu, který mu vesele flákal nad hlavou. Slunce mu pálilo do zad, jako by se s ním chtělo pomstít za to, že dneska ne…