Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Hotel International Praha

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Hotel International Praha
Smyšlený příběh

Příběh: Hotel International Praha

Příběh: Hotel International Praha
❧

„Tady to není, přestaňte hledat!“ zakřičel na mě pan Bedřich a prudce zatřásl klíči od pokojů, které v tichu chodby zněly jako varovný zvonek.

Stáli jsme v šestnáctém patře, kde vzduch voněl po drahém tabáku a čerstvě vyleštěném dřevě. Bedřich byl hlavní recepční, muž s obličejem jako z pískovcového reliéfu, který měl pod kontrolou každý pohyb v tomto monumentálním paláci. Já jsem však v tu chvíli neviděl ani jeho zrudnutou tvář, ani luxusní koberce, které pohltily zvuk našich kroků. Díval jsem se do prázdného kouta s panoramatickým výhledem na Prahu, kde před minutou stála žena.

Nebyla to žádná z hostů. Neměla s sebou kufr, nenosila uniformu ani šaty, které by odpovídaly tehdejší době. Měla na sobě šedý plášť, který vypadal, jako by byl utkaný z mlhy, a v rukou svírala malý kousek papíru. Když se na mě podívala, její oči nebyly prázdné, ale plné takového zoufalství, že jsem zapomněl nadechnout. Bez jediného slova zanechala lístek na okraj parapetu a prostě zmizela. Neodešla chodbou, nevyšla schody. Jen jedna vteřina ticha a prostor, kde stála, byl prázdný.

„Kdo to byla?“ vydechl jsem a natáhl jsem ruku k papíru.

Bedřich mě prudce odrazil. „Žádná žena tu nebyla, vy mladý blázne. Jste unavený z těch nočních směn. Jděte dolů a zapomeňte na to.“

Ale já už ten lístek držel v prstech. Byl z tlustého, krémového papíru, který byl zvlářně teplý na dotek, jako by ho někdo právě vyndal z pece. Text byl napsaný drobným, elegantním písmem, které nebylo v žádném z jazyků, které jsem znal, přestože jsem studoval cizí řeči. Písmena vypadala jako tančící linie, které se neustále pohybovaly, když jsem na ně přestal hledět přímo.

Celý ten týden jsem nemohl spát. Každý večer, když jsem stoupal do výtahu, cítil jsem v nose slabý pád vůně jasmínu, přestože v Dejvicích nebyl v říjnu žádný květ. Ten hotel, s jeho obrovskou věží a pěticípou hvězdou na vrcholu, se mi začal zdát jako obří anténa, která chytá signály z míst, kam lidé nepatří.

Jednou nocí jsem se tajně vrátil do šestnáctého patra. V budově panovalo mrtvé ticho, jen kde a kde slyšet bylo bzučení elektrického osvětlení. Šel jsem k tomu samému oknu. V odrazu skla jsem zahlédl svou tvář, ale za mými rameny stála ona. Opět v tom mlžném plášti. Tentokrát však nemluvila. Pouze ukázala prstem dolů, hluboko pod základové sály, tam, kde se v zemi skrýval betonový kryt pro přežití nejhorších katastrof.

„Co tam je?“ zašeptal jsem do prázdnoty.

Žena se smutně usmála a pomalu začala průsvitovat. Její postava se rozplyňovala do šedi stěn, dokud nezůstal jen ten zvláštní pocit chladu v zádech. Na parapetu ležel nový lístek. Tentokrát byl text srozumitelný, napsaný čistým českým písmem: „Hledám klíč k dveřím, které už nikdo neumí otevřít.“

Když jsem se chtěl dotknout papíru, dveře výtahu s hlučným cvaknutím se otevřely a Bedřich tam stál s výrazem, který neznal soucit. V ruce měl seznam zaměstnanců a pomalu přejížděl prstem po mém jméně.

„Říkal jsem vám, že tu nikdo není,“ řekl tichým, mrazivým hlasem. „Tenhle hotel je postaven tak, aby v něm zůstalo jen to, co je oficiálně schváleno. Všechno ostatní musí zmizet.“

Bedřich mi ten lístek vytrhl z ruky a okamžitě ho zapálil zapalovačem. Sledoval jsem, jak popel klesá na drahý koberec. Žena už se nikdy neobjevila, ale pocit, že někde hluboko v betonu budovy, v prostorách, které mají chránit před koncem světa, někdo stále čeká a volá, mě provázela každý den mého života.

Kdo ví, kolik dalších stínů bloudí po chodbách tohoto monumentu a hledají cestu ven z času, ve kterém zůstali uvězněni.

✦
Příběh se váže k památce Hotel International Praha Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)