Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Zájezdní Hostinec Helenin Dvůr
  • Příběh: zájezdní hostinec Helenin dvůr

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

zájezdní hostinec Helenin dvůr
Smyšlený příběh

Příběh: zájezdní hostinec Helenin dvůr

Příběh: zájezdní hostinec Helenin dvůr
❧

„Tady to stojí, vytřepte si ty boty o práh a nechte ty své lidi v kočáře!“ zařval hostinský Matěj a svalil na dřevěný stůl tak těžký hliněný půllitr, až se v něm zachvěly všechny svíce.

V protilehlém rohu místnosti seděl pán Von Zitzewitz, muž s obličejem jako zmrzelý kousek masa a čepicí tak vysokou, že se musel mírně přiklonit, aby mu nezaklapla o trámy stropu. Sledoval Matěje s výrazem hlubokého opovržení, zatímco si z kapesníku utíral špičku svého zlatého žezla. Vzduch v hostinci byl hustý, voněl pečeným bůčkem, mokrým vlněným pláštěm a levným tabákem, který v té době v Karlových Varech kouřili jen ti, kteří neměli peníze na drahé cigárky z dálky.

„Tento dům je příliš hlučný pro mou osobu,“ zamumlal šlechtice a znetvořil rty. „Kde je ten klid, který mi slíbili? Slyšel jsem, že v tomto dvoře se stávají zázraky, ale zatím vidím jen mastné skvrny na stole.“

Matěj se jen potmělýly ušklíbl. Věděl, že Von Zitzewitz přišel hledat tajemný lék na svou nespavost, o kterém se v lázeňských ulicích šeptalo. Hostinec, který se tehdy ještě jmenoval Tappenhof, byl sice nově přestavěný a v roce 1834 vypadal čerstvě a výstavně, ale v jeho sklepě se ukrývalo něco, co žádný lékář v bílém plášti nevyvetskuje.

„Klid najdete v mém speciálním odvaru, pane,“ řekl Matěj a s úsměvem, který nevěstil nic dobrého, začal míchat v malém kotlíku u krbu. „Jenže ten lék vyžaduje absolutní ticho. Kdo během jeho pití pronese jediné slovo, ztratí svou moc nad ostatními na celý jeden den.“

Von Zitzewitz, který svou moc nad ostatními považoval za jediné své skutečné bohatství, ztuhl. Pýcha byla silnější než rozvaha. „Slibuji vám, že neotevřu ústa, dokud ten nápoj nedopiju. Kolik chcete?“

Matěj vyložil na stůl lístek s částkou, která by za řízených časů koupila malou vesnici včetně všech prasat a slepic. Šlechtice bez váhání podepsal dluhopis a s hlubokým nádechem přijal pohár s hustou, sytě hnědou tekutinou, ze které stoupal podivný, sladký dým.

První doušek byl jako tekutý med, druhý chutnal po starém dubovém sudu a třetí... třetí doušek vyvolal v šlechticově hrdle bouři. Von Zitzewitz zčervenal, oči mu vyvřely z důlků a v krku mu začalo bublat, jako když přejdete v lese přes blátivou loužku. Chtěl zakřičet, chtěl plivnout, chtěl vyvolat Matěje k odpovědi, ale vzpomněl si na slib. Pokud promluví, ztratí svou nadvládu.

V tu chvíli do místnosti vběhl mladý pomocník s tztýkajícími botami a s hrozícím pohledem na hostinského. „Pane Matěji, v zahradě u arkád se objevila ta ruská velkokněžna! Chce vědět, zda je v domě volný pokoj a zda je zde pivo dostatečně studené!“

Matěj se pomalu otočil k Von Zitzewitzovi, který právě v tu chvíli začal nekontrolovaně třást rukama a z tváře mu stékaly kapky potu. Šlechtice věděl, že pokud teď nevstane a neukáže se jako nejvýznamnější host v domě, velkokněžna ho přehlédne jako obyčejného sedláka. Ale lék v jeho břiše začal vyvolávat prudký, neovladatelný záchvat smíchu.

Von Zitzewitz se kroutil v křesle, zakrýval si ústa oběma dlaněmi a vydával zvuky, které zněly jako kňučení zraněného ježka. Čím víc se snažil potlačit smích, tím víc mu naráželo v břiše. Nakonec, v momentě, kdy velkokněžna s doprovodem vstoupila do sálu, šlechtice neudržel.

„HÁÁÁÁ-HÁÁÁÁ!“ zařval na celý dům a svalil se ze židle přímo do misky s povidlem, která tam z nějakého důvodu stála.

Matěj klidně odložil pohár a s uznáním pohlédl na lístek s penězi. „No, pane šlechtici, vypadá to, že jste svou moc ztratil. A lék na nespavost funguje skvěle – zítra ráno budete spát jako miminko, protože budete příliš unavený z toho, jak se budete muset za svůj stav omlouvat.“

Velkokněžna Helena se jen krátce pousmála nad tímto divným výjevem a rozhodla, že v tomto domě je dostatek života na to, aby zde zůstala.

Když dnes procházíte ulicí Libušina a díváte se na fasádu Heleninova dvora, možná v tichu arkád stále slyšíte ten dávný, přehlušený smích muže, který zaplatil cenu za svou pýchu jen proto, aby mohl v klidu spát.

✦
Příběh se váže k památce zájezdní hostinec Helenin dvůr Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)