Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Zábrdovický Klášter
  • Příběh: Zábrdovický klášter

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Zábrdovický klášter
Smyšlený příběh

Příběh: Zábrdovický klášter

Příběh: Zábrdovický klášter
❧

Prsty bratra Hynka se chvěly, když se pokoušel vyškrábat ztvrdlý vosk z pečetě, která neměla na tomto posvátném místě co pohledávat. Vzduch v malé cele voněl vlhkou zemí, která se linula od blízkého toku řeky, a studeným kamenem, jenž neúprosně chladil jeho kolena. Kolem panovalo tíživé ticho, narušované pouze vzdáleným, rytmickým kapáním vody, které znělo jako odpočet času, jenž mu nezbýval. Lev z Klobouk mu ten pergamen vtiskl do dlaní v chvatu, zatímco jeho oči těkaly k oknům, za nimiž se v šeru rýsovaly obrysy nedokončených zdí budoucího chrámu.

Hynek věděl, že porušuje slib daný řádu. Podle pravidel měl v tuto hodinu rozjímat nad texty svatých, nikoliv zkoumat listinu, která přišla tajnými cestami z Říma a jejíž obsah byl podle mnoha šeptaných dohadů v rozporu se záměry zakladatele. Rozlomil vosk. Papír byl hrubý a na dotek působil jako kůže mrtvého tvora. Jakmile rozvinul první záhyby, ucítil pach něčeho cizího, snad vonných pryskyřic z východních zemí, které se v tomto kraji nikdy nepoužívaly.

Písmo bylo drobné, husté a řádky se zdály tančit před jeho zrakem v mihotavém světle jediné svíce. První věty hovořily o založení, o vůli papeže, ale pak se text zlomil do jiného jazyka, do starých znaků, které Hynek znal jen z útržků zakázaných spisů. Četl o místě, kde se voda Svitavy vrací do sebe a kde se prý má zlomit čas, aby se otevřela brána k poznání, které lidská mysl nemůže pojmout bez ztráty rozumu. Nebyla to modlitba. Byl to návod.

Srdce mu bušilo do žeber jako uvězněný pták. Věděl, že pokud v této chvíli neodejde, pokud se nevrátí ke svým bratřím do kostela svaté Kunhuty, jeho duše se navždy zaprodá něčemu, co nemá jméno. Přesto se jeho ruka nepohnula k hašení plamene. Oči přecházely po řádcích, které popisovaly přesnou polohu pod základy konventu, kde mělo být ukryto to, co zbylo z dávných věků před příchodem víry.

Najednou se ozvalo za dveřmi zadupání těžkých sandálů. Hynek prudce trhl hlavou. Kroky se zastavily přímo před jeho celou. Stín, který se vrhal pod dveřmi, se nepohnul, jako by tam stála socha, nikoliv člověk z masa a kostí. Hynek se podíval na pergamen a pak na malý otvor v podlaze, kde se mezi kameny tvořila hluboká spára. Věděl, že kdyby jej našli s tímto papírem, čekala by ho jen popelavá smrt na hranici.

„Bratře Hynku, slyšíš to volání řeky?“ ozvalo se z chodby. Hlas byl cizí, hluboký a zněl jako drcení kamene o kámen. Nebyl to žádný z jeho druhů.

Hynek polkl naprázdno. Jeho hrdlo bylo vyprahlé jako poušť. Pomalu vstal, přičemž pergamen sevřel v dlani tak pevně, až se mu okraje zařezaly do masa. Opatrně přistoupil ke zdi, kde se v šeru rýsovala puklina v omítce. Věděl, že pokud ten papír nyní vloží do otvoru, nikdo se nikdy nedozví, proč Lev z Klobouk skutečně založil klášter právě zde, u meandrující řeky. Ale také věděl, že ta pravda ho bude pronásledovat každou noc, dokud bude žít.

Položil dlaň na studenou stěnu. Z druhé strany ucítil podivné teplo, jako by tam hluboko pod základy něco dýchalo. Pustil pergamen a sledoval, jak mizí v temnotě mezi kameny. V ten moment se ticho v cele změnilo v hučení, které cítil v celém svém těle, v kostech i v krvi.

Dveře se neotevřely, přestože klika se pohnula. Hynek vyběhl ven, ale chodba byla prázdná, dlouhá a nekonečná, osvětlená jen měsíčním svitem, který dopadal na podlahu v přesných geometrických tvarech. Neběžel ke kostelu, běžel k řece. Potřeboval slyšet tekoucí vodu, aby přehlušil šepot, který se mu začal usazovat v mysli.

Když příštího rána slunce ozářilo základy kláštera, bratři našli Hynkovu celu prázdnou. Na zemi ležela jen jeho kutna, úhledně složená, jako by z ní člověk prostě vyklouzl a rozplynul se v ranní mlze. Nikdo se nikdy nedozvěděl, co stálo v listině papeže Inocence, ale řádoví bratři si po celá staletí vyprávěli o stínu, který se za nocí prochází po březích Svitavy a marně se snaží odvalit kameny, aby našel to, co kdysi sám do temnoty ukryl. Kdo navštíví místo, kde kdysi stávala jeho cela, pocítí v chladném vzduchu chvění, jako by se právě teď, v tuto vteřinu, cosi pod zemí probouzelo k novému životu.

✦
Příběh se váže k památce Zábrdovický klášter Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)