Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Karoliny Světlé 21

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Karoliny Světlé 21
Smyšlený příběh

Příběh: Karoliny Světlé 21

Příběh: Karoliny Světlé 21
❧

Pan Rohrer znovu přitlačil dlaň na studenou omítku nové vily a zatajil dech, jako by se snažil v samotných zdech nahmatat tep něčeho, co tam ještě před chvílí nebylo. Vzduch kolem voněl čerstvým betonem, ale pod tím vším se nesla nasládlá, těžká vůně uzených mas z jeho nedalekých dílen, která se dnes večer zdála být až příliš pronikavá. Stál v rohu zahrady, přesně tam, kde se v měsíčním světle rýsoval obrys budoucího osmibokého altánu, a díval se na skleník. Nebo spíše na to, co se v něm pohybovalo.

Za skly, které ještě ani nestačily pořádně vyschnout od včerejšího deště, plápolalo světlo. Nebyla to svíčka, ani lucerna. Bylo to mihotavé, namodralé záření, které se přelévalo z jednoho konce stavby na druhý jako živá tekutina. Alois Rohrer, muž, který vybudoval impérium na přesnosti a řádu, udělal krok vpřed, ačkoliv se mu v krku usadil chladný uzel.

Kdo tam je, vyhrkl, ale jeho hlas zanikl v šumění větví v nedalekém lese.

Nikdo neodpovídal. Světlo se zastavilo uprostřed skleníku, přímo nad místem, kde byla v zemi vyhloubena jáma pro základní kámen budoucího bazénu. Alois si utáhl límec kabátu. Věděl, že v domě je pouze domovník, který v tuto chvíli musel spát v suterénním bytě, a v celém širokém okolí lochotínské čtvrti nebylo nikoho, kdo by měl klíče od jeho soukromého ráje. Přesto viděl, jak se klika dveří skleníku pomalu, téměř neslyšně, otáčí.

Dveře se pootevřely jen na šířku dlaně. Z úzké štěrbiny nevyběhl nikdo, ale vyklouzl zvuk. Nebylo to lidské slovo, nebyl to ani vzdech. Byl to rytmický, kovový zvuk, jako když někdo brousí nůž o ocílku, ovšem s takovou frekvencí a intenzitou, že to Aloisovi rozvibrovalo kosti v hrudníku. Ten zvuk se náhle zlomil, jako když se přetrhne struna, a namodralé světlo okamžitě zhaslo.

Alois přiběhl ke skleníku a prudce trhl dveřmi. Uvnitř byla jen tma a pach vlhké hlíny. Rozsvítil kapesní svítilnu a její kužel světla prořízl prostor. Vše bylo na svém místě. Žádné stopy, žádné nářadí, jen prázdné skleněné stěny odrážející jeho vlastní, zděšenou tvář. Otočil se, aby odešel, když v tom to spatřil. Na betonové podlaze, přímo v centru skleníku, ležela stříbrná mince. Byla to stará, notně ošoupaná ražba, kterou nikdy předtím neviděl, a byla stále teplá. Když ji zvedl, cítil, jak mu v dlani pálí, jako by právě vypadla z výhně.

Ten večer se Alois Rohrer do svého bytu ve druhém patře už nevrátil. Celou noc proseděl na schodech u vchodu, v ruce svíral tu minci a zíral na zahradu. Žádný další pohyb nezaznamenal, ale druhý den ráno našel v trávě u budoucího bazénu vyrytý obrazec. Byly to přesné geometrické čáry, které se proplétaly do tvaru, jenž připomínal mapu, přestože v těch místech žádná cesta nevedla.

Když o několik let později vyrostl v zahradě balkon a prostor se zaplnil životem, na tu noc se téměř zapomnělo. Alois o tom nikdy nemluvil, ale každého desátého února, bez ohledu na počasí, vynesl na zahradu židli a seděl u skleníku, dokud slunce nevzešlo. Jeho vnučka, která po letech v domě vyrůstala, si pamatovala jen to, jak dědeček vždycky tiše říkal, že dům má paměť, která se občas probouzí, aby si vyžádala daň za to, co bylo postaveno na místech, kde se v dávných časech zastavil čas.

Dnes, když člověk stojí na rohu ulic Karoliny Světlé a Vlastiny, dům působí jinak. Původní čistota funkcionalismu byla narušena pozdějšími zásahy, jako by se dům snažil bránit své původní, tajemné podstatě tím, že se přetvořil v něco, co nikdo nepoznává. Kdo však přijde v pravý čas a zadívá se na místo, kde kdysi stával osmiboký altán, možná v koutku oka zachytí ten samý namodralý záblesk. Zůstala tam jen ozvěna něčeho, co nepatří do našich dějin, ale co v těchto zdech stále tiše čeká, až někdo znovu pootevře dveře a položí otázku, na kterou nikdo neodpoví. Mince zmizela, ale ten, kdo zná její příběh, vnímá každý stín v zahradě jako pozvánku k odhalení, které se možná odehraje právě při jeho další návštěvě.

✦
Příběh se váže k památce Karoliny Světlé 21 Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)