Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Dům U Zlatého Hroznu
  • Příběh: Dům U Zlatého hroznu

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Dům U Zlatého hroznu
Smyšlený příběh

Příběh: Dům U Zlatého hroznu

Příběh: Dům U Zlatého hroznu
❧

„Tady to je, v tomto zrcadle, vidím tvou tvář jasněji než v mém vlastním srdci!“ vykřikl Matyáš a prudce přitlačil stříbrný rám k chladné zdi. Jeho prsty se třesly, zatímco se díval do hlubokého skla z Benátek, které v šeru místnosti odrazovalo jen blikající plameny svíček a zlatavé odstíny stropních malůnků.

Stál v hlavní komnatě nově vybudovaného domu U Zlatého hroznu. Vzduch voněl čerstvou vápnou, voskem a těžkým parfémem z dovezených květin, které v drahých vázách pomalu vadly. Matyáš nebyl majitelem domu, byl jen jeho nejbližším přítelem a důvěrníkem, mužem, který pomáhal Abrahamu Unkofferovi s každým detailem stavby, od kamenných krakorců nesoucích arkýř až po nejmenší štětec na freskách.

Abraham stál k němu zády, zrak upřený do tmy za otevřenými dveřmi. „Není tam, Matyáši. Nikde v celém domě není. Přesto jsem slyšel, jak v sálem hrál. Ten zvuk... nebyla to hudba lidí, byla to píseň z jiného světa.“

Matyáš se znovu podíval do zrcadla. V té chvíli se stalo něco, co mu zastavilo dech. V odrazu, hned vedle jeho vlastního obličeje, se objevila postava. Byl to muž v šedém plášti, s prsty tak dlouhými a štíhlými, že připomínaly klávesy hudebního nástroje. Cizinec v zrcadle se nesmál ani nemluvil. Jen pomalu zvedl ruku a dotkl se povrchu skla z druhé strany.

„Vidíš ho!“ zařval Matyáš a vší silou narazil dlaní do zrcadla. Sklo však nezvuklo jako pevná hmota. Místo toho vydalo hluboký, vibrující tón, který se roznesl celým domem, až se zachvěly kamenné klenby v hlubokých sklepeních pod jejich nohama. Ten zvuk byl tak čistý a zároveň tak bolestivý, že oba muži museli zakrýt uši.

Abraham se prudce otočil. Jeho oči byly rozšířené hrůzou i fascinací. „Kdo je to? Kdo v našem domě hraje hudbu, kterou nikdo nezná?“

Postava v zrcadle začala pomalu mizet, ale její odraz zůstal vrytý do stříbrného povrchu jako stín. Matyáš se pokusil zrcadlo odtáhnout od zdi, chtěl zjistit, zda se za ním skrývá tajná chodba nebo nějaký trik s osvětlením. Ale zrcadlo bylo s domem srostlé, jako by bylo součástí samotných základů.

V ten moment se z horního patra ozval zvuk. Nebyl to krok, ale jemné, rytmické tleskání prstů o dřevo. Zvuk se přeléval z jedné místnosti do druhé, stoupal k malovaným stropům a klesal do tmy chodb. Bylo to jakoby dům sám začal zpívat. Abraham vyběhl na schody, Matyáš za ním. Prohledali každý kout, každou komnatu, každý kout arkýře, ze kterého byl vidět Nový Svět. Dům byl prázdný. Všichni sluhové byli v zahradách, všechny dveře byly zavřené.

Když se vrátili k benátskému zrcadlu, bylo prázdné. Jen hladký, studený povrch odrážející jejich vlastní zmatené tváře. Jenže v pravém dolním rohu rámu zůstala jedna malá, tmavá skvrna, která připomínala otisk prstu.

Abraham Unkoffer už nikdy nenechal do té místnosti pustit nikoho cizího. Říkal se, že dům U Zlatého hroznu není jen budovou z kamene a malování, ale že v jeho stěnách zůstalo uvězněno něco, co nepatří do tohoto času. Matyáš se s Abrahamem přestal stýkat, protože nemohl snést pocit, že ho někdo sleduje z každého odrazu, z každé hladké plochy v domě.

Dnes, když člověk projde ulicí Nový Svět a pohledne na ten starý dům, možná si všimne, jak se v oknech lámá světlo. Někteří tvrdí, že v tichých hodinách, kdy město utichne, je zevnitř slyšet jemný tón klavíru, přestože v domě v danou chvíli nemusí být žádný hudebník. Ten neznámý host v šedém plášti možná stále hledá cestu z druhé strany skla zpět do reality.

Kdo jednou vstoupí do stínu tohoto domu, už nikdy neuvěří, že zrcadla slouží pouze k tomu, abychom viděli sami sebe.

✦
Příběh se váže k památce Dům U Zlatého hroznu Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)