Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Müllerův Dům
  • Příběh: Müllerův dům

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Müllerův dům
Smyšlený příběh

Příběh: Müllerův dům

Příběh: Müllerův dům
❧

„Tady to končí, pane správce, víc z toho vlnitého papíru už není!“ zakřičel mladý pisář Jan a s praskotem položil svitek na těžký dubový stůl.

Karel von Haug, muž s tváří jako vytesaná z opavského pískovce, ani nepohnul svezivým krčkem své krajkové košile. Upřeně hleděl na stěnu nově vyvázaného barokního domu, kde se vzduchem vznášel těžký pach čerstvé vápenné malby a vlhkosti z hlubokých sklepů. Byl rok tysíc sedm set dvacet šest a tento dům, který kdysi mlel obilí a krmil hradní dvůr, se právě měnil v jeho domov. Haug však nescházal z místa. Prstem přejížděl po chladném povrchu zdi, jako by hledal v kameni tepnu.

„Slyšíte to, Jane?“ zeptal se tichým, chraplavým hlasem.

Pisář ztuhl. V místnosti bylo ticho, jen občasně zakřupal knot svíce. „Slyším jen vítr v parkánových hradbách, pane.“

Haug se neusmál. Přiložil ucho k omítce a zavřel oči. Z hloubky základů, tam, kde kdysi tekla voda z hradního příkopu a poháněla mlýnské kolo, se ozýval zvuk. Nebyl to šum vody ani skřípění krys. Byl to rytmický, kovový zvuk, jako když někdo pomalu a trpělivě škrábe železným hřebíkem o kámen. Tři krátké údery, dlouhá pauza a poté jeden hluboký tón, který vibroval až v zubech.

„To je kód,“ zašeptal Haug a prudce se odtáhl od zdi. „Někdo tam dole mluví. Ale pod námi není nic než stará sýpka a bláto.“

V následujících dnech se správce Haug změnil. Přestal dohlížet na zámecké klátrů a trávil hodiny v podzemních prostorách domu. Odmítal jíst, zapomínal na spánek. Jan ho viděl jen občas, jak vystupuje ze sklepů s prsty černými od sazí a očima z rozšířenými znicemi. Haug přestal mluvit o správě zámku a začal mluvit o „hlasu z vody“. Tvrdil, že dům není jen budovou, ale strážcem něčeho, co zůstalo uvězněno v okamžiku, kdy se mlýn změnil v sýpku.

Jedné noci, když nad Opavou visela hustá mlha, která pohltila i obrysy hradeb, Jan uslyšel z prvního patra divný hluk. Vyběhl po schodech a našel Hauga stát u okna. Správce měl v ruce starý klíč, který v tomto domě nepasoval do žádných dveří. Haug se nedíval ven na zahradu, ale díval se do zrcadla, které stála v rohu místnosti.

„Oni chtějí, abych otevřel bránu, Jane,“ řekl Haug, přestože v místnosti byl jen on jeden. „Říkají, že dům je jen maskou. Že pod barokním štukem stále proudí řeka, která nevede do příkopu, ale do času.“

Haugův hlas zněl cize, jako by mluvil někdo jiný přes jeho hrdlo. V ten moment se z hloubky domu ozval ten samý kovový zvuk, ale tentokrát nebyl tichý. Byl to hřmění, které otřáslo celým domem. Voda, která už dávno neproudila mlýnskými kanály, najednou začala prosakovat skrze spáry v podlaze. Byla černá a voněla po starém železe a zapomenutých hrobích.

Jan v šoku přistoupil k panu správci, aby ho odtáhl od zrcadla, ale Haug se prudce otočil. Jeho oči byly prázdné, bez zorniček, jen dvě bílé plochy, které odrážely světlo svíček. „Už je to tady,“ vydechl.

Když se o pár minut později do místnosti vtrhll sousední právník Müller, který zaslechl křik, našel v pokoji jen prázdnotu. Okna byla zavřená, dveře zamčené zevnitř. Karel von Haug zmizel. Nezůstal po něm ani stín, jen ten podivný klíč, který ležel uprostřed místnosti v kaluži černé vody, která během vteřiny zcela vyschla.

Müllerův dům zůstal stát, stal se symbolem moci a práva, barokní fasáda s jejími krásnými šambránami zakryla vše, co se stalo v noci zmizeení správce. Ale ti, kteří dnes sestupují do podzemních prostor muzea, občas přísahají, že slyší ten samý rytmus. Tři krátké údery a jeden dlouhý.

Kdo z nás se odváží sestoupit do hloubky a zjistit, zda v základech domu stále někdo čeká, až mu někdo otevře dveře z druhé strany?

✦
Příběh se váže k památce Müllerův dům Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)