Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Praha-Bubny

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Praha-Bubny
Smyšlený příběh

Příběh: Praha-Bubny

Příběh: Praha-Bubny
❧

„Stůjte, vy jste tu být nemohl!“ zakřičel dozorčí v černém kabátě a jeho hlas se rozbil o kovové stěny nově zprovozněných dílen.

Antonín Vokoun se ani nepohlédl. V rukou svíral těžký mosazný kufr, ze kterého unikal slabý, sladký pach levandle a starého papíru, který v ostře cítícím vzduchu plném sazí, uhlého a mastnoty působil jako nesmírný nesoulad. Muž stál uprostřed kolejiště v Bubnech, tam, kde se právě v dubnu roku 1868 setkávaly nové železniční cesty. Jeho šedý plášť byl neprášný, boty vyleštěné do zrcadla, přestože kolem něj vznášel se hustý, šedý opar z lokomotiv, který by každého obyčejného cestujícího v mžiku ušpinil.

„Kde je můj lístek?“ vyhrkl Antonín a jeho hlas zněl dutě, jako by mluvil z hloubky velké studny.

Dozorčí přistoupil blíž, v ruce svíral pískací píšťalku. „Žádné lístky tu nenabízíme, pane. Vůbec nevíme, odkud jste přišel. Žádný vlak z Dejvic ani z Podmoklů v tuto chvíli nestál. Koleje byly prázdné.“

Antonín Vokoun se zmateně rozhlédl. Pohled mu přejel po masivních konstrukcích dílen, které se tyčily nad ním jako železné katedrály průmyslového věku. Zvuk kladiv dopadajících do kovových listů vytvářel rytmus, který mu zřejmě připadal cizí. Zvedl ruku a dotkl se prstem chladného, vlhkého povrchu železného sloupu. Když prsty odtrhl, zůstal na nichen čirý, průzračný sliz, který v ranním světle slabě světlil modře.

„Já hledám cestu k Vltavské,“ zašeptal Antonín, přestože v té době se takto o okolí mluvilo jen zřídka. „Měl jsem jet vlakem, který nejezdí po kolejích, ale po čase.“

Dozorčí se uchechtal, ale v jeho očích byl vidět neklid. Vokounův kufr začal jemně vibrovat. Z vnitřku krabice se ozývalo tiché tikání, ale nebylo to tikání hodin. Byl to zvuk tisíce malých kovových zrn, která dopadala na sklo.

„Odstupte od kolejí, nebo vás nechám odvést!“ vyhrkl dozorčí a sáhl po rameni neznámého.

Vteřinu předtím, než se prsty dozorčího dotkly látky pláště, se stalo něco, co žádný z přítomných dělníků ani úředníků nedokázal vysvětlit. Vzduch kolem Antonína Vokouna ztuhl. Světlo se na okamžik zlomilo, jako by někdo rozbil obrovské zrcadlo, a prostor kolem nich zaplavil záblesk čistého, bílého světla, které na okamžik přebilo i žár z výtopny.

Když záblesk utichl, dozorčí už nesv descuentos nic. Stál sám uprostřed kolejů. Na zemi, přesně tam, kde předtím stál muž v šedém plášti, ležel otevřený mosazný kufr. Byl prázdný, kromě jednoho jediného předmětu. Na dně ležela malá, vyřezaná dřevěná figurka vlaku, která vypadala, jako by byla vyrobena z materiálu, který v roce 1868 neexistoval. Povrch byl hladký, syntetický a zářil barvou, kterou lidské oko tehdy neumělo jmenovat.

Dozorčí figurku zvedl. V ten moment uslyšel v hlavě jasný, chladný hlas, který mu nepatřil: „Budete mě zde hledat ještě velmi dlouho, protože jsem zapomněl cestu zpět.“

Muž v šedém plášti zmizel bez stopy. Žádné dveře se nezavřely, žádný vlak neodjel. Jen vítr z Holešovic rozdmýchal popel z lokomotiv přes prázdné koleje. Dozorčí figurku schoval do kapsy, ale od toho dne už nikdy nedokázal spát v tichu. Každý zvuk železa, každý skřípot kol na kolejích mu připomínal, že v Bubnech se otevřela brána, kterou nikdo neumí zavřít.

Kdo dnes projde kolem starých budov a kolejů v Bubnech, možná pocítí ten samý zvláštní chlad a vůni levandle, která nepatří do světa železa a sazí. Stále tam někde v mezerách mezi včera a dnes bloudí muž s mosazným kufrem, který čeká na vlak, jenž už dávno odjel, nebo teprve přijede.

✦
Příběh se váže k památce Praha-Bubny Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)