Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Dům Čp. 17 / Havlíčkův Dům
  • Příběh: Dům čp. 17 / Havlíčkův dům

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Dům čp. 17 / Havlíčkův dům
Smyšlený příběh

Příběh: Dům čp. 17 / Havlíčkův dům

Příběh: Dům čp. 17 / Havlíčkův dům
❧

Mikulášovi prsty zběsále škrábaly o hrubý povrch dubového stolu, zatímco z temných koutů Hankovského domu se ozývalo neustálé, rytmické kapání. Každý dopad vody na kamennou podlahu v přízemí prořezával ticho jako nůž. Vzduch byl prosycen pachem starého dřeva, levného vosku a kouře z doutníku, který si v krbu nechával Jiří Pražan. Venku zuřila bouře, blesky prosvítaly mezi těžkými trámy stropu a každé zachvění hromu rozvibrovalo celé tělo mladíka.

"Nezůstávej stát v průvanu, ty nešikovný kluku!" zakřičel Pražan, když Mikuláš vtrhl do síně s prázdnou miskou v ruce.

Ale Mikuláš neposlechl. Stál u těžkých dubových dveří, které se právě rozestoupily, a hleděl na postavu, která vstoupila do slabého světla svíček. Muž nebyl ani mokrý od deště, který bičoval střechu, ani rozvířený větrem, jenž vnášel do domu chlad. Jeho oděv, tmavě šedý a neobvykle hladký, připomínal spíše ranní mlhu než látku, a jeho pohyby byly tak tiché, že by se v nich ztratil i stín.

"Hledám místo, kde se setkávají věky," pronesl cizinec. Jeho hlas neměl v sobě ani nádech únavy, jen zvláštní, kovový podtón, který Mikulášovi způsobil prudké mrazení v zádech.

Jiří Pražan se prudce postavil. Ruku položil na jílec svého nože a oči mu v šeru nebezpečně zváfly. "V tomto domě se setkává jen den s nocí. Co chceš, poutníku, a proč tvář schováváš v nehybném stínu?"

Cizinec ne odpověděl okamžitě. Místo toho udělal krok vpřed, a Mikulášovi se zdálo, že muž nešlapá po podlaze, ale že se nad ní vznáší. Na masivní dubovou desku položil malý předmět. Byl to kovový medailon, ale jeho povrch se neustále měnil. Když se na něj Mikuláš odvážil podívat, jeho dech se zadrchl. V lesklém kovu neviděl odraz svíček, ale obrazy, které nedávaly smysl. Viděl lidi v podivných, krátkých oděvech, jak běhají po ulicích z tvrdého, šedého kamene, a kolem nich se pohybovaly kovové vozy bez koní, vydávající vysoký, písklavý zvuk. Barvy v tom medailonu byly tak jasné, že až pálily v očích.

"To je má zaplatka za noc v klidu," řekl muž a jeho obličej zůstal nehybný, jako by byl vytesán z ledu.

"To není mince, to je čarodějství a zlo!" vyštěkl Pražan a udělal krok vpřed, aby medailon odtrhl.

V tu chvíli se plamen svíčky prudce zachvěl a okamžitě zhasl, jako by ho někdo udusil neviditelnou dlaní. V absolutní tmě, která se okamžitě rozlila po místnosti, Mikuláš slyšel jen krátký šustot látky a pak už jen hluboké, nepochopitelné ticho. Žádné kroky, žádné dveře, které by se zavíraly. Jen ticho, které bylo těžší než samotné kamenné stěny Hankovského domu.

Když se o svítání první paprsky slunce protrhly skrze špinavé okno, muž byl pryč. Zůstal jen ten podivný kovový medailon na stole. Mikuláš se k němu pomalu přiblížil a dotkl se ho. Předmět nebyl studený jako železo, ale pulzoval slabým, rytmickým tepem, jako by v něm bilo malé, rychlé srdce.

Hospodář se pokusil medailon vzít, ale jeho prsty se jen bezmocně prohrály vzduchem. Kovový kruh se neustále mírně posouval, jako by se snažil uniknout jakémukoli doteku, a přitom zůstával na stejném místě.

"Co to je, pane?" zašeptal Mikuláš a jeho hlas se třásl jako list ve větru.

"Něco, co sem nepatří," odpověděl Pražan, jehož tvář byla bledá jako vápno a oči plné neklidu. "Něco, co čeká na svůj čas, až se svět změní."

Od toho dne se v Hankovském domě nic už nezměnilo, kromě toho, že Mikuláš nikdy nespal v úplné tmě. Každou noc, když se ticho stalo příliš hlubokým, slyšel z míst, kde měl být cizinec, tiché, mechanické tikání, které nepocházelo z žádných hodin v celém městě, ale zní to, jako by se samo srdce domu probouzelo k životu.

Ten zvuk se stále ozývá z temných koutů, když se někdo odváží přijít blíž.

✦
Příběh se váže k památce Dům čp. 17 / Havlíčkův dům Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)