Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Fara V Boršově Nad Vltavou
  • Příběh: fara v Boršově nad Vltavou

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

fara v Boršově nad Vltavou
Smyšlený příběh

Příběh: fara v Boršově nad Vltavou

Příběh: fara v Boršově nad Vltavou
❧

„Tady to končí, ty starý blázne, víc ti z oborníku nedám!“ zařval Matěj a s prudkostí, která by vytrhala kořen z hlíny, pustil rukojeť těžkého koše.

Koš dopadl do bláta s mokrým mlasknutím a zbytek zrna se rozsypal po dvoru fary. Matěj stál s červeným obličejem a dýchal tak těžce, až mu v hrudi chrastila stará nemoc z plic. Naproti němu stál Jakub, hubený chlap s rukama jako větve v zimním lese, a jen mlčky hleděl na rozsypané zrno. Vzduchem se nesla ostřá vůně vlhkého konského hnoje ze stájí a chladný průvan z Vltavy, který prořezával vlněné kabáty až k samotné kůži.

Jakub se pomalu sklonil a začal zrno sbírat prsty, zrnko po zrnku. Matěj jen odplivl do prachu. Spor mezi nimi trval už tři zimy. Šlo o pruhy země u řeky, o které si oba mysleli, že patří jim, a o to, že Jakub, sice chudý, ale hloubavý, odmítal Matějovi zaplatit za pomoc při sekání.

„Tvoje pýcha je větší než ten kostel naproti, Jakube,“ zavrčel Matěj a ukázal prstem směrem k gotickým věžím svatého Jakuba, které v šeru vypadaly jako strážci ticha. „Klášter z Vyššího Brodu ti sice dovolil tu půdu obdělávat, ale jíst budeš z mý mísy, když ti dožije poslední pytel.“

Jakub nic neodpověděl. Jen s prázdným pohledem zíral na rožmberský znak nad vchodem do fary. Ten červený znak šlechticů mu připomínal, že nad nimi všemi stojí někdo mocnější, kdo rozhoduje o tom, kdo bude mít plný žaludek a kdo bude spát v mrazu. Jakub věděl, že zima bude krutá. Věděl také, že jeho malá dcera, která v horním patře fary v malé komoře pomáhala s šitím, už tři dny nespala z hladu.

Když Matěj s vítězným smirkem odtáhl svého koně směrem k bráně, Jakub vstal. Nebyl v něm hněv, jen zvláštní, tichý klid. Šel k venkovnímu sklepu, kde v hloubi, mezi starými bednami a vlhkými stěnami, schovával své poslední tajemství. Nebylo to zlato ani drahokamy. Byla to sémě z ciziny, které mu kdysi před lety přivezl poutník. Sémě, které prý vzkvétalo i v nejtvrdší zemi a krmilo celé rodiny.

Celou noc Jakub nespal. Zatímco v domě fary praskal oheň v krbu a kněz četl latinské modlitby, Jakub v mrazivém vzduchu předzahrádky kopal. Země byla tvrdá jako kámen, rýla se mu do dlaní a prsty měl modré od chladu, ale kopal dál. Vsadil sémě hluboko do země, přesně tam, kde se stíkal stín fary s prvními paprsky slunce.

O jaro později se stalo něco, co v Boršově nikdo neviděl. Na malém kousku země u fary vyrostlo něco, co nebylo jen zelení. Byla to plodnost, která přilákala lidi z celého okolí. Lidé přicházeli vidět zázrak, který vyrostl z chudoby a ticha. Matěj, který už dávno zapomněl na svůj hněv, přišel jako první. Stál tam, díval se na ty husté, zdravé plody a pak na Jakuba, který stál vedle něj, stále hubený, ale s rovným hřbetem.

„Jak jsi to udělal?“ zeptal se Matěj tichým hlasem, v němž už nebyla žádná nenávist.

Jakub se podíval na rožmberský znak nad dveřmi a pak na své dlaně, které byly stále plné jizev od té mrazivé noci. „Když člověk ztratí všechno, co má v kapse, zbude mu jen to, co má v srdci. A to jsem do země zasadil jako první.“

Matěj se chtěl omluvit, ale slova mu zamrzla v hrdle. Místo toho prostě položil ruku Jakubovi na rameno a společně se rozdívali na svou vesnici, kde se právě začínal zvonit k ranní mši.

Kdo dnes projde kolem té barokní fary a pohlédne na její zahrady, možná neuvidí jen staré zdi a hospodářské budovy. Možná ucítí v optimismu jarního vzduchu stopu toho starého sémene, které vyklíčilo z nejhlubšího soumraku lidského hněvu.

✦
Příběh se váže k památce fara v Boršově nad Vltavou Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)