Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Majorka

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Majorka
Smyšlený příběh

Příběh: Majorka

Příběh: Majorka
❧

„Tenhle včelí roj mi v noci ukradl polovinu spánku a teď mi chce ukrást i zbytek rozumu!“ zakřičel Matěj a prudce švihl rámečkem o dřevěný práh. Vzduchem se rozlehlo hrozivé bzučení, které přehlušilo i vzdálené zvuky z centra Prahy. Matěj stál bosý v mokré trávě usedlosti Magourka, s tváří rudou jako víno, které se zde kdysi pěstovalo, ale které už dávno vyměnili za dobytek a včely.

Vedle něj stál starý Tobiáš, muž s tváří jako vysušená švestka a očima, které viděly příliš mnoho zim. Tobiáš se jen pomalu zakýval a zapálil si krátkou dýmku. Vůně těžkého tabáku se smísila s páchou čerstvého hnoje a sladkým, lepivým aromaem medu, který v horkém slunci tvořil neviditelný mlžný opar kolem úlů.

„Klid, Matěji. Včely jsou jako ženy, když je nepozdravíš správně, kousnou tě,“ zamumlal Tobiáš a vypustil obláček dýmu.

Matěj však nebyl v náladě pro selský humor. Od rána se prala s líným volem, který odmítal táhnout pluh, a teď ho k tomu všemu dopadalo, že se mu nejlepší roj rozhodl přesunout právě tam, kde zítra měl přijít loutník z města. Matějova ruka se třesla, když se pokusil včely zpacifikovat, ale jedna z nich ho trefila přímo do špičky nosu.

„Krváčku!“ vyhrkl a začal zběsile mlhat rukou před obličejem.

Tobiáš se rozesmál tak silně, až mu z úst vyletěly jiskry z dýmky. „Podívej se na sebe, vypadáš jako nadmutý červ červený. To je ta tvoje pýcha, Matěji. Chceš ovládat přírodu, ale příroda tě právě teď vtipně přezkumavala.“

Matěj se zastavil. Zhluboka nadechl horký vzduch a pohlédl směrem k nově vybudované kapli Neposkvrněného početí Panny Marie. Bílý nátěr budovy oslňoval v poledním slunci a působil jako ostrov klidu uprostřed tohoto chaosu z bláta, zvířat a hmyzu. V té chvíli si uvědomil, že mu v kapse zbývá posledních pár měďáků, které měl schovat na opravu střechy v chlevu, ale místo toho je včera rozehral v hospodě o to, zda je v Praze víc koček než psů.

„Tobiáši,“ zašeptal Matěj a jeho hlas ztichl, „pokud ten med neprodám včas, nebude nám v zimě co jíst. Vím, že jsem hloupostí vyprázdnil kapsu, ale ty včely jsou moje poslední záchrana.“

Starý muž přestal smát. Podíval se na mladého muže, který byl sice tvrdý jako dub, ale v srdci křehký jako kvetoucí třešně. Tobiáš věděl, že Matěj není lenoch, jen je příliš horkokrevný. Bez slova sáhl do své vesty a vytáhl malý kožený váček. Vypustil z něj několik zlatých mincí a položil je na dřevěnou desku vedle úlů.

„Co to děláš?“ vyhrkl Matěj a oči se mu rozšířily.

„Kup si za to zrno pro vola a oprav tu střechu. Ale za podmínku, že mě zbytek léta budeš každý večer učit, jak se s těmi včelami mluví, aby tě už nebraly za nepřítele. A přestaň sázet na kočky, ty jsou v tomhle městě příliš chytré na to, aby jimi někdo vyhrál peníze.“

Matěj se na starce podíval a v jeho hrdle se něco zaseklo. Neřekl děkuji, protože v té době se mezi selskými muži o takových věcech nemluvilo, ale místo toho pevně stiskl Tobiášovo rameno. Byla to krátká, tichá domluva mezi dvěma lidmi, které spojovala země a tvrdý život na okraji velkého města.

Když slunce začalo klesat a stíny usedlosti se prodloužily přes pole, oba muži seděli v tichosti a sledovali, jak se včely vrací do svých domovů. Matěj už nekřičel. Jen pozoroval, jak se zlatavý prach tančí ve světle zapadajícího slunce.

Dnes už zde žádné včely nebzučí a včelí plástve dávno zmizely v zapomnění. Jen v tichu mezi zdmi, kde kdysi stála kaple a kde dnes zní moderní kroky, zůstal zakódován ten tichý moment lidskosti, který se vrytý do hlíny zůstal navždy.

✦
Příběh se váže k památce Majorka Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)