Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Obchodní Dům Prior (Hradec Králové)
  • Příběh: Obchodní dům Prior (Hradec Králové)

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

Obchodní dům Prior (Hradec Králové)
Smyšlený příběh

Příběh: Obchodní dům Prior (Hradec Králové)

Příběh: Obchodní dům Prior (Hradec Králové)
❧

Prach z bourajících se domů ještě ani nestačil sednout na kozačky dělníků, když Jaroslav sevřel v ruce ten zatracený klíč a odmítl ustoupit o jediný krok. Vzduch na Pražském Předměstí v tom roce voněl po spáleném cihlovém prachu, zatuchlém sklepním vlhku a těžkém, šedivém dýmu z nedalekých parovodních výkopů, které právě hloubily hluboké rány do staré dlažby. Kolem nich padaly trámoví a celé stěny domů, jež pamatovaly císaře pána, ustupovaly pod náporem těžkých strojů, které měly udělat místo pro moderní chrám spotřeby.

Jaroslav, vrchní mistr přípravných prací, stál na místě, kde ještě před týdnem stávala vyhlášená koloniální laboratoř starého lékárníka, a zíral na podlahu, která tam vůbec neměla co dělat. Vykopávková jáma pro budoucí základy velkého obchodního domu měla odhalit jen hlínu, staré cihly a potrubí. Místo toho z ní trčela masivní ocelová deska, pokrytá nápisy, které nikdo z přítomných soudruhů nedokázal přečíst. Písmena připomínala starou gotiku, ale zároveň se v nich zrcadlily tvary, které nepatřily do žádného lidského abecedního pořádku.

„Soudruhu mistre, tohle musíme zasypat, přijedou z krajského výboru,“ sykl za jeho zády mladý geometr Pavel a nervózně si utíral čelo od potu a omítkového prachu.

Jaroslav neodpověděl. Zvedl těžké kladivo a udeřil do podivného kovu. Ozval se zvuk, který nepatřil oceli. Žádné tupé ducnutí do země, ale táhlý, kovový tón, jako když se rozezvučí zvon zakopaný hluboko pod mořskou hladinou. V tu chvíli na staveništi naráz ztichly všechny sbíječky. Dělníci odhodili nářadí a s otevřenými ústy hleděli na místo, odkud se šířil chlad, jenž okamžitě srazil teplotu vzduchu o několik stupňů.

Ocelová deska se pomalu, bez jediného skřípění posunula o jeden jediný palec stranou.

Z otvoru vyvanul zápach něčeho, co připomínalo starý archiv, vanilku a něco docela cizího – vůni mořské soli uprostřed sušického vnitrozemí. A pak to uviděli všichni. Uvnitř šachty, kam nevedly žádné schody, stála postava v dokonale střiženém kabátu z roku tisíc devět set sedmdesát pět, přestože ten člověk měl v očích prázdnotu starou celá staletí. Než kdokoliv stihl vykřiknout nebo zavolat VB, cizinec vytáhl z kapsy malou, dokonale vyleštěnou skleněnou kuličku, položil ji na okraj vykopávky a tiše pronesl větu, kterou Jaroslavovi nikdo z posudkových komisí později nevěřil: „Ještě není otevřeno, soudruzi. Vraťte se za šest let.“

Než se kdokoliv pohnul, muž sestoupil do tmy pod základovými pásy a deska se s hlasitým cvaknutím vrátila na své původní místo.

O sedm let později, dvacátého devátého dubna roku tisíc devět set osmdesát jedna, stříhal tajemník červenou stříhanou stuhu u vchodu do nového obchodního domu Prior. Lidé setlačili v obrovských davech, pultové vozy přetékaly zbožím z celého socialistického blokového hospodářství, pět set prodavačů a stopadesát učňů kmitalo pod zářivkovým světlem a první ředitelka se usmívala do objektivů státních fotografů. Nikdo už nemluvil o tom, co se našlo pod základy, když se hloubily kanály pro parovod.

Jenže Jaroslav už do práce nikdy nenastoupil. Odešel do předčasného důchodu a každé odpoledne sedával na lavičce naproti skleněné fasádě Prioru. Sledoval davy lidí, jak proudí dovnitř s taškami na kolečkách, a v ruce žmoulal malou skleněnou kuličku, která za ta léta vůbec neztratila svůj ledový chlad.

Budova na Pražském Předměstí dnes slouží dál pod jiným jménem, zdi prošly mnoha rekonstrukcemi a moderní nákupní košíky drnčí po dlaždicích, kde kdysi stával starý Hradec. Ale občas, když v noci utichne provoz a eskalátory se zastaví, ozve se odněkud zpod nejspodnějších pater tiché, kovové zazvonění. Místo tu stojí, světla svítí, a skleněná kulička v prázdné šachtě pod základy stále čeká na toho, kdo konečně otočí správným klíčem.

✦
Příběh se váže k památce Obchodní dům Prior (Hradec Králové) Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)