Pamatky.cz — ilustrované panorama českých památek

Drobečková navigace

Drobečková navigace

  • Domů
  • Příběh: Arciděkanství Kutná Hora
  • Příběh: arciděkanství Kutná Hora

Site branding

Domů
pamatky.cz

Hlavní navigace

  • Domů
  • Seznam památek
  • Encyklopedie
  • Architekti
  • Náhodná památka
  • Magazín
  • 🏆 Památka roku
  • Hry & kvízy
  • 🤝 Spolupráce
    • Pro obce
    • Mapa na web
    • Odkazujte na nás
    • Registrace firmy
  • Fórum
  • Památky v kapse
  • Zaregistrovat firmu
  • O projektu
CS
  • English EN
  • Deutsch DE
  • Polski PL
  • Slovenčina SK
  • Čeština CS
Sbírejte body za každou návštěvu! Přihlásit se Registrovat zdarma

Obsah hlavní stránky

arciděkanství Kutná Hora
Smyšlený příběh

Příběh: arciděkanství Kutná Hora

Příběh: arciděkanství Kutná Hora
❧

„Kde jsi to schoval, ty starý lháři! Kde máš ty groše?“

Matěj z hlíny, s dlaněmi černými od prachu a svaly napnutými jako tětiva luku, vtlačil souseda do vlhké zdi. Vzduch v úzké uličce v Kutné Hoře voněl po mokrém kameni, pečeném mase z blízkých krčm a těžkém zápachu koňského trusu. Soused, hubený chudák jménem Janek, jen vyváděl oči a snažil se vyklouznout z železného sevření.

„Není tam nic, Matěji! Všechno šlo do sbírky! Do té nové školy u Vysokého kostela!“

Matěj ho pustil s takovým prudkým pohybem, až Janek narazil zádami do hrubého tísnění. Matěj si otřel čelo hřbetem ruky a z loudění mu v hrdle chropotalo. Celý rok se dřel na polích, hroutil se v blátě, aby mohl vyplatit dluhy a udržet svou rodinu v teple. Teď ale viděl, jak se v jeho městě zvedá zdivo, které vypadá jako ze snových knih. Viděl ty nové zdi, ty drahé prkna a vápno, které dovozovali vozy plné z hlubin země.

„Škola? Pro koho? Pro ty pány v pláštech?“ plivl Matěj na zem. „Moje děti mají v zimě modré prsty a ty sypete zlato do kamení, aby tam pár kluků četlo staré papíry!“

Janek se pomalu narovnal a utřel si prach z lněné košile. Podíval se směrem k místu, kde právěteď v roce 1594 zbytečně stará dřevěná budova ustupovala novému řádu. Tam, kde se mísily hlasy stavitelů a zvuk kladiv, vznikalo něco, co Matějovi připadalo jako šílenství.

„Není to pro pány, Matěji. Je to pro nás. Aby naše synové nemuseli jen hrabat hlínu, ale aby věděli, proč ta hlína v Kutné Hoře stříbrná,“ odpověvěl Janek tiše.

Matěj se jen zahořele zasmál. On věděl, co znamená stříbro. Věděl, jak chutná prach v dolech a jak pálí sál v zádech, když člověk celý den hýbe kameny. Pro něj byla ta nová škola jen hromadou drahého kamení, která mu ukradla poslední groše z kapsy skrze veřejné sbírky, do kterých ho všichni tlačili.

Když se však přišla zima, přišla s takovou silou, že zmrazila i ticho v ulicích. Matějův nejstarší syn, malý Jakub, seděl u krbu a snažil se v šeru vyškrábat prstem do popela nějaké tvary. Matěj ho pozoroval z rohu místnosti. Chlapec měl v očích hlad, ale ne po jídle. Hlad po něčem, co Matěj nikdy nepoznal.

Jednoho večera, když mráz rozpraskával stěny chaty, přišel Janek. Nepřišel s hněvem, ale s kusem pergamentu v ruce.

„Slyšel jsem, že Jakub umí počítat rychleji než kdokoli v našem okolí,“ řekl Janek a podíval se na Matěje. „Ta nová škola u Vysokého kostela... ty zdi už stojí. Mají tam sály s trámovými stropy a místa, kde se učí věci, které mění životy. Primátor Kozel a rychtář Vodňanský do toho vložili své peníze, aby tam mohl vstoupit kdokoli, kdo má v hlavě jasno.“

Matěj ztuhl. Podíval se na svého syna, který se s hlubokým soustředěním díval na papír v Jankově ruce. V tu chvíli Matěj pocítil pod prsty hrubost svých mozolů. Tyto ruce byly stvořeny k práci v zemi, ale ty ruce jeho syna... ty mohly držet pero.

Následujícího rána, v mrazivém úsvitu, kdy se z úst tajila pára, stál Matěj před portálem nové budovy. Díval se na ten nádherný řezbářský detail, na znak s kalichem a na dvě zkřížená havířská kladívka, která vypadala, jako by právě teď dopadla na kámen. Viděl nad sebou nápis, kterému nerozuměl, ale cítil, že ty slova mají váhu zlata.

Vzal syna za ruku a poprvé v životě nepustil z pohledu ty zdi, které dříve nenáviděl. Uvědomil si, že každý kámen, který tam položili, byl zaplacen potem lidí jako on, aby jeho syn mohl jednou vyjít z té uličky jinou cestou.

Když Jakub poprvé prošel klenutou chodbou dovnitř, Matěj zůstal stát venku v mrazu. Dotkl se prstem studeného kamene portálu a vtom mu připadlo, že cítí tlukot tisíce srdcí všech těch lidí, kteří do stavby vložili svůj poslední groš.

Kdo dnes přejde pod tímto portálem, možná už nevidí ty znojivé ruce stavitelů, ale v tichu sálů stále zní ozvěna chlapce, který se z hlíny vyzdvihl díky několika kameníům a troše odvahy.

✦
Příběh se váže k památce arciděkanství Kutná Hora Zobrazit památku
🏘️ Pro obce a infocentra 🔗 Odkazujte na nás 🗺️ Mapa na web 🔒 Ochrana soukromí 🍪 Nastavení cookies ⚑ Oznámit nezákonný obsah 🇸🇰 Slovenské pamiatky 📡 RSS 🔎 Co lidé hledají

© 2026 pamatky.cz — provozovatel SAIT CZ spol. s r.o., IČO 43962271, DIČ CZ43962271, se sídlem Těšínská 365, 735 14 Orlová-Poruba, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Ostravě, oddíl C, vložka 2359. Kontakt: +420 773 788 755, info@pamatky.cz.

Obchodní podmínky · Podmínky firemní prezentace · Ochrana osobních údajů · Cookies · Provozovatel · Řešení sporů (ČOI)